To rzekł Zaratustra

7.05.2009

Nejni
Nejni, prostě nejni čas. Čas. Čas. ALe kde ho vzít? V zelolandu ani v knírkolandu se neprodává, tak si musíte ještě krapec počkat. Pak přiletí vrabec.

.: poslal zarathustra 7.05.2009, 21:15:00, Komentáře (0)

9.09.2008

Pažíš pažím pažíme

Helou neverni kroasanti! Tak jsme byli v Parisu. To mesto je celkem destilovany levicacky zlo, protoze treba na hrobu Sartra jsou kytky a ne psi lejnicka, to nejni k pochopeni. Co si budeme povidat. Todle miasto je celkem takova noblezni prostytutka; vsichni elegantni, ale v supermarketu s hudou maj malo soudobky... ale v Palais de Tokyo skvele vystavy, hlavne takove strec Jonathan Monk, co dela podivny instalace, co vypadaj jak scenografie budoucnosti. Tu visi cerny obelisk, zde je napis na zdi, onde jsou gramce a tam je kolo, vo nejz je vopreny trebas zrdcadlo. Pekne to bylo. Bydleli jsme prvni stanici za mestem, tak jsme 15 minut od centra... nenarikame, neplaceme, ackoliv bydlime v basementu jak cyp. To je dira jak ibsenovska Nora, jen dve mala okna nas delila od reality, czyli rzeczywystosci. Za den se da stihnout max dve veci... metro je trebaz famozni miks vseho, hlavne se mi libily ty rychlojezdici schody pro chozeni, nutil jsem svou Sybylu jit to asi dvacektkrat tam a zpet. Casto lilo jak z konve, ale i tak jsme sli na dve vystavy,jedna skvela v tom Palais de Tokyo... pak taky blesi trh, kde jsme koupili prima artdeko soupravu za bapku a lekarnickou tasku. Heh, vy hnupi. Pompidur neslo vynechat alias pompidou, ale odpadli jsme v pulce, nebejt press kart, jsme uz o 50 ojro lehci... Byli jsme ekstremalne jsme skromni, ale z planu jit na blesak sehnat kosile a saly a boty vzesly jen ty dve veci, smutek a plac... Udajny obchod s vecma, co vysly z mody, z nejz jsme byli napjati, byl nakonec blbej sekac plnej smecka. Nevim, kde jsou asi zajimavejsi shopy nez ty trendy luxusni nesmysly nebo blba vetes. Cert aby to spral a postavil napoleonsky dela na todle mesto, dyz nemaj ani pekny kosile, kyho vyra slaka certi lejno muj ty boze... au pisoir jo, rikam jim to furt a nic. taky jsme prolezali montmartre, ten byl asi nejlepsi, sice tam nebyla ta Analie, dal bych ji ritni hrab, ale co naplat, asi nekde strouha sneky detem do voci.... Potom Montmartru se Sybyla alias ma velkolepa tak rozchorovala, ze vstala az za 4 dny na letadlo a ja lozil po meste sam, samotinky a musel mluvil zbytky sve zapomenute franiny. Ale rikal jsem si Muraile mam koupit? Klidne a rad, ale nakonec jsem na to hodil tezkotonazniho bobana, nakoupil hafo prezentu uz na vanoce, takse kdyz pak volala tchyne a videla pres skajp, ze neco lepim na stole a zeptala se M., co ze delam a ta ji rekla, ze balim weinachtsprzenety, tak ta malem upadla ze svy irsky sedacky. Tak jsem za tezky ojra uloupil Aperghise, Neuwirth a Eislera, at doma zni poradna muzak a ne zadnej popisen. Klidne jsem zkusel najit i salku, aby mel Francesko cili Gangsta medy, ale kde nic tu nic. Prd a bukvice. Tak si rikam, kde to ti frantici asi kupujou? Pariz teda jakz takz usla, nerekl bych dobra, ale mesto meho srdce to nejni a nebude. Je to turistickej kyc bez zajimavosti vysroubovanejch na maksa. Architektura je celkove dost stejna az na tech par divokejch vyjimek. Denne jsem se sel projit ven na 8-10 hodin, vse skoro peso... takze jsem dojel asi za 35 minut pod Viteznej nezvaluv oblouk a sel do takovy kompakterie, ktera stala za pendrek... samy komercni hovnajze a pitbullshity;;; nemeli ale ani hovnajs... zvlastni je, ze v tydle laicky zemi je v nedeli skoro vse zavreny. I kavarny, obchody s jidlem, supermarkety... behem sve minimalne trihodinove pouti jsem nenasel jedinej kram s cesnekem na leceni pro eine Frau. Au. No suprmarkt. A to jem pak jsem sel ze Szampz elyzees, chvilku drobne prselo, k Ajfelce kolem Palais de Tokyo a pak vokolo Invalidovny, co je jeste horsi nez ta nase prazska, kde jsem si dal kavu a kus nejaky housky a dal dal pres celej Montparnasse, kterej vlastne moc zajimavej neni, sice tu neni tolik cizincu, ale ani Francouzu. Pustka, proste v nedeli je Paziz mrtva, vyzvejkana dziwka evropskeho renome, ktere je ale nadsazene, to mesto je krom par vyjimek furt stejny, architektonicky nacancany a vubec neni progresivni... jo maj ty svy pimpimpoipompidou a nejaky Defenzivy, ale celkove jsou to Winohrady v starsim stylu, jako gut, ale urvanej nejsem, to karBenatky, Novej jork, vyDrazdany nebo treba deBerlin, tam to fici... tady sice lidi se pekne oblikaj, o tom zadna a chlapi nosej kosile, cehoz si vazim, ne jak lidi z Bohemie pritroubly a natvrdly v tech po*ranejch trickach a vytahanejch k tomu... skoro kazdej je pekne oblecenej. I hastrmani. I rastahastrmani. Pekny botky, uzky kalhoty, kosile, to je tady mundur; chlapa s salou, baretem, plastem a gitankou jsem fakt nevidel... a bitches tu jsou slusny a pekny, byli jsme aj v ohrivanectvrti Marais, kde je veselo a kamaradsko a je tam dost kavaren. No a pak jsem sel kolem Invalidovny pres celej ten Montprasnas az k hrbitovu a az dale k cite universitaire, odkudzto jsem se metrem odjebal domu do naseho pokoje, kde jsme ctyri... Taky jsme pak stravili 30 minuten v divadle, coz nam zaplatila nase hostitelka. Sice to je od ni hezke, ale utekli jsme ze dvou tanecnic na playback zpivajicich a stepujicich do jazzu po pulhodine, odkud jsme jeli /bylo to v ulici, kde umrel Lautreamont – asi tu show videl hahaha/ pres stalingrad /to je kosmos takle pojmenovat misto, fuj je to cele rude jak Francescuv kadidur po ranni seanci/ na Sakrble keruj, kde bylo lidi az fuj, tak jsme se procourli bocnima ulickama az k Chatelet les Halles, coz znamena, ze uz jsem videl dost; do louvru nepujdu!!! Ale jeste aj do ORZEJ jsem zasel, na surrealisty jsem nikde nenatrefil, coz me rozesmutnilo, to je jediny, co Francie dala svetu – silence jako Arto, Bataj a syreal. V Centre de Pindipou je ted vystava Miroslava Tichyho, coz je ten fotograf, co smiroval baby v kyjove svejma udelanejma fotakama vobalenejma leukoplesti a kdejakym syfem a abstrakce od cy twomblyho pres pollocka, richtera az k sykorovi... gut, ale nestihli jsme vse... bo to nie jest mozliwe. Pak jsem zasel do ircamu juknout, jaky vari kafe pierre henry nebo boulez bouli ocima. Kouli koulema apk z toho dela noty. Sam si lozit po meste ma smysl, clovek toho vidi hafo, ale pak je utapkanej a vyssatej jak bic Rocco pane, tak jsem byl koknot na to muzeum arabske – zvenku pekna nuda az na ty okna, zevnitr jsem nebyl... pak ta knihovna Mitteranda – nic moc, nejlepsi to bylo kolen Sorbonne, zvlast ked vim, ze tam bydlel cioran ty noho jedna ctouci... lozil po stopach rumunskyho falosofa v lucemburskejch zahradach a tak... Takze rezume: Italie lepsi, ale pst. Dobrej je akurat sel na Hrbitov monstrprasse, kde lezi beckett, cioran, boudelaire, gainsborgh, tzara a ta svina komousska sartre. ma smysl jezdit jinam, sice je Pariz lepsi nez Beneschau, ov korz, ale Venecja, Florencja, to je esprit. A kdo ma jist ty morsky potvory? Fuj. Jen to vino me jeste vzchopilo a trada letadlem dom. Bum.

.: poslal zarathustra 9.09.2008, 22:37:30, Komentáře (1)

30.08.2008

O hrůze čili lamentazione

Hola krysí more, hltals už někdy své baktérie? Než napíšu o tom, ako bolo v Paryźu, řeknu vám pár věcí aneb o něčem, co zhluboka nesnáším a nejradši bych spálil ohněm pekelným. Často mi stačí, abych vyšel na ulici a málem kadil litry husté krve: vládne nedbalost, špína, ztráta stylu a elegance, lidi se oblíkaj jak do igelitek nebo pytlů vod brambor a smrděj páč jim voda říká leda něco jako příměs do limonád nebo piváků z Lídla, chovat se neuměj, prostě fuj. Všimli jste si, kolik blbečků má piercing a skoro všady? To se třeba v Berlině a aj tem hlúpém Paryźu nevidí, tady se to asi musí vyvážit, aby na tym świecie byla rovnováha. Ale jak tu psejdoindivitualitu vykouzlit? Tím, že každej, kdo má půl mozku a neví jak vyjádřit svou pofidérní individualitu, když už nemá o čem zajimavym mluvit nebo čo ciekawego robiť, tak si dá do obočí hřebík a je to zařízený., nebo na bradu, možná i pod ret, nebo dobré chutnání do jazyka. Dredy taky fuj. To má jen jedinej normální čalavěk a to Pjotrowič. Možná ještě si tak nechat vykérovat propletený abstraktní nic, co z dálky připomíná leda šavle meče nad kaďáka nebo na lejtko a když mrzne k tomu chodí furt nahatej třeba na kocni v září, jen ať to všickni filckni viděj. To je ztráta všeho lidského, o hloupých kérkách, co něco znamenaj nemluvě (hadi, draci, takový ty zhovadilý vzory propletený jsou taky vo ničem, nebo tetování alá nálepka na čínský nudlový polívce). To si každej myslí, že je drak nebo had nebo mu lebka na předloktí odhalí osobnost? Jedinej, kdo měl slušný vobrázky na packách byla Šilvina, ale to byla vyjímka, zbytek jsou trumberové, co nosej kraťasy z tržnice a trička s číslama, ačkoliv jsou v hlavnim městě a ne někde v Beneschau, aby bolo jasno, košile nebo kravta jim nic neřiká, nebo aspoň pěkný boty a ne ty mnohabarevný tenisky jak pro blbý, aby se neztratili. Prostě jít ulicí je jako jít peklem. Sem tam někdo vypadá lépe, wtedy jdu a skládám poklonu. Poklona pane vašnosto. Další, co je odporný až k nevíře, je to, když si někdo myslí, že dva culíky nosit je roztomilé, že klauni a provazolezci nebo mimové jsou poetičtí (ale hovnajs, pakáž to je, co nemá na to, aby vyprodukovala význam, tak hazí kuželkama nebo sice umí chodit po laně, ale kam to všecko vede? Proto je třeba LetníVzletná nejhorší pseudodivadelní festiwal kuliwar), nasadit si červený klaunský nos je podle mě akt rovný velezradě, stejně jako stepovat nebo číst Fulghuma. Jděte do jeslí, tajtrdlící!

.: poslal zarathustra 30.08.2008, 19:17:00, Komentáře (0)

14.08.2008

Fak ša da ol

Hej hnidi, stále ještě máte hlísty v očích a mokrej hadr na mozku? Nemám moc čas tady kydat, ale pár postřehů z wakací: hodně píšu svou diplomku pod heslem FAK ŠA DA OL, trochejc mě to už sejří a řikam si: tejátr sucks, že jo, ale prostě musim složit hold kníro těatru. Jinak pár obrazů z českých vsí: magicky ošklivá bába, co hrabe seno na kolínsku u cesty, ještě ošklivější a magičtější ultrabába, co nese poleno na poděbradsku do domku, přátelé hnědozemě na Synkáči, vůbec ty nuselský rejony, kam jsme se s Frau přenesli jsou na magnetismus bizaru celkem hojný, furt někdo píská pod okny, lidi čuměj z oken třeba celý den u nás v ulici a dělaj jediný, že hulej. Jsou v trenclích, ov korz, bez toho to nejde. Ináč: sem tam koupačka, parkrát jsme byli někde na bicyklu, žadný kino a ani pořádný nejebání se pivákama. Ale to teď přijde. Jeszcze jsme byli se Štěpiškou Jipkou na vejletě po Čekistickym raju, hej, jak fajnie. Všady nějaký owoce zadara k trhání, tu hruška visí, zde jablíčko a na políčku skáče zajíček roztomilý plachý. V podstatě vše při starym krom toho, že z Květáka se stal kdys Chlebák a teď má novej účes na Dalamánek. Jelimánek. No a jsem dost jinak u kompu v našem novym bejváku, kerej nám doživotně dali zadarmo rodzice Francesca se slovy: Děti zlatý, dyk co bysme s tim bytem jinak dělali. A Franceso pokynul, růžový v tepláčkách ze svého žižkovskýho (půjčenýho od Slavoje Žižka) bytu a hnízdečka a usmál se jak budulínek. Inu, také jím je. Brzy jinak jedeme do Paryźa, to abyste pukli vy cypy jedni nevděčný, mrchy liný, co neuměj psát a pak Frau jede do Pologne, já budu skládat své magisterské egzaminy. Podzim bude smutný – všichni nám odjedou, nebo: skoro všickni. Fak ša da ol ov ju.

.: poslal zarathustra 14.08.2008, 17:55:00, Komentáře (3)

19.05.2008

Ceres misto jogurtu

Jak říkaval doktor Dui: Hola krysy. Mimochodem u doktora rektálních trubic, samotného velkého Dui jsme wczoraj byli s moja źona, heh a bylo to spojení s vočumováním bejváku a chlastáním vodkovejch bombonů, tak jsem přišel dom najebanej jak slíva, že mě nebohá Sybylla musela nýst na plecách. A co jináč? Tak jsme brnkli pánubohojc do nebes a popelnili ślub voe... czyli jsme si řekli své TAK, čímž končí vlak lásky štěstí a naděje. Vszystko proběhlo jak má, pár lidí se najebalo, hlavně maestro komunistobijec z jihu mistr Tomula, pasteur byl hodnej a mluvil sensovně a svědci ohnuli hřbety, abychom měli na měkkém nohy položit, no a zbytek se řídil pravidlem poddaných a plačících. Wtedy pukla nebeská opona a ohromný smrad zavanul do všech těatrů. A vůbec ty divadla, neni nic stupidnějšího na světe, nechápu dlaczego sie z nima furt tak patlám. Vyházet to do vzduchu jak řikal papa ARTó. A co jinak? Jiný bitches pláčou, oči si mnou a jen zajíc na poli dál hopká za svou mrkví, roztržená sestřenice frndu má jak jitrnice, spolek Hlahol sundal nástěnku.

.: poslal zarathustra 19.05.2008, 15:30:00, Komentáře (0)

12.04.2008

Pastalablasta Basama s fousama

Cypem w ryj, ryjem w dupe, dupou do kosmu střelit blátíčko. Tak se mě tudle snažil Gangsta přesvědčit, že jeho klobáska s mozkem má celkem 175 cm, ale s tim ať si jde za babičkou na ofoukání ega. Hele, tak jsem jeszcze w Kraku, doufám, že na ňákej czas si pak od Pologne odfrknu a něco i poplichtim v naší matičce. No ale úvaha, dziecie moje jebane. Tak jsem se nějak vytišil, sluchame totiž z M. Kajnd of Blů vod Majlse, joj to je skvost, to by žádnej natvrdelj blůzmen nevymyslel, ty uměj jen to svý tadádada tadádada a nudit, to je snad horší než techno a minimalismus dohormady to blues, texty jsou všecky stejný. Von je ten text prej navíc jen jeden a furt se vopakuje: Aj gada blus, bejbe, I am so sad nebo tak, prostě voser, ale hlavně hudebně nudnej, ou tak nudnej, až mi u trenclí puchří nuda. Vez mě takle tatko M. svym rumunskym žihadlem a pouštěl mi blues, usnul jsem do pěti minut. Na jazz to prostě nikdy mít nebude, vo komořině nebo nějakym free jazzu a elektrárně s přídechem chilli ani nemluvě. Vůbec ty lidi poslouchaj takový nudy, až si polobóg řika, co za rzygy nudy, koho to baví poslouchat pop nebo Nely Furtado. M. to skoro všecko z toho popu zná, zná to i jménem a já se jen divim, co ty Polačiska do sebe chroupou. Ale pop – budiž, to je evidentní zlo a přiznaná demence, třeba bigbít a hlavně hodně z "zlatejch dodneska divnejch šedesátejch" je dodnes voceňovanej, ale blbej jak Milča Nesvadbů. Vemte si třebas ty vocase Grejtful Ded, Mamaz Pappaz, Kinx nebo pozdější Dajr Strejts a hodně desek Flojdů – zbytnělý ego, výtrysk vyhoněnosti. Když si vedle toho pustim třeba Majlse z období kolem Bičes Brů nebo Majls in d skaj, no to kurva – je to i rockový, ale někam to míří a má to koule, což Flojdi nikdy neměli, ty měli jen erekci a zbytnělý představy o rozměrech svý hudební klády. Voser jak Ouldfýld. A vůbec, dodneška všickni hňupi víc vlejvaj do uší nějaký D Hů nebo jinou nudu než aby si vykřemenili mozek Koltrejnem nebo Ornetem Kolemanovic nemluvě vo Ferntestockhausenovi a ty klisně Ksenakislý nebo prostě perverzním strejdovi Gánsburgojc. Vono když si čtete Paměti Sándora Máraiů, tak přesně víte, jak to je jen bláto a jak hluboce lze myslet, což třebas Otomo nebo Míša Petonů uměj, ale ne Radio Být či nebýt nebo festival jak Peťas čiká Rockfóroví lidé. Klistýr mentálních zkratů, co se někde ucpal, ucpal řitní šnorchl a hovnajz jen bobtná naokolo. Ale to je všady, milé děti pekla. Von ten gust by měl bejt snad už někde po tolika staletích krystalickej, ale lidstvo se fakt nevyvíjí, to si myslej jen ty kolohnáti marksistický, že je vývoj. Von ani ten Zlatej věk nebyl, byly leda Goldenkic, ale taky stály za pendrek, tomu taky věří kdekdo že bylo líp. Ne, je furt stejně na hovno. Jen ten Čtvrtníčekk je mizzta mizztick.

.: poslal zarathustra 12.04.2008, 15:14:00, Komentáře (0)

4.04.2008

Snoubení nebe a pekla

Hele nehraju a nepíšu, jste nudná čeládka a takovej formát jako já, když k vám vypouští své vonné slovní plyny, jenom tratí kyslík nebo ni? No co? To je lepší kovadlinou na ledviny nebo fiknout konzervou s meruňkama na ušní boltce, vy syčáci. Tak kde jsme to skončili? U mých lamentací, které žádným vašim ekstrapotním výronům nepomohly, ba naopak? Jejich hrůznost vám zarazila slova asi jako picačka před hlavou vepříka prdy rázu prasečího, i ten slavnej Gangsta vyronil podle svých regulí pár vět a utnul se. No nitz, čeládko. Můj život, to jsou teď už jen počongy mezi Bohemii a Pologni, víceméně tam trávím své mrzké chvíle, tam louskám náboženské spisy nebo jemně chlípné stránky, co se k sobě lepí rychleji než jsou přečteny. Od těch dob jsem se stal téměř literátem, mandarínem už jsem. A důvod? Píšu magisterskou práci vo polskym těatru, když už mi sakra tak změnil lajv, tak vo něm jeszcze kydám slova slova slova. A taky vendruju za tou svou vyvolenou věštkyní, kerou míň jak za měsíc sobě zaslíbím, tehdá pukne nebe i peklo. Její rodzice trochu koulej oczami, že jako to nebude pokatolicku. No... jak to říct? No... nebude no, asi tak a proto a basamasfousama, basta fydli. Voblek jsem si koupil á la Fantomas, láska je mocná čarodějka, je to úder jako asi lovečákem přes záda, najednou vás to majzne, namastí a vy už se jen vezete. Prej budeme taková malá věštírna, to asi jo. Sybyla věští z hlávky polskýho zelíčka, já z popela Žána Husy. Jediný, co stojí jako překážka k uplnému androgynnímu životu je rozdílný vztah k metalu. Ale nepochybuju, že i jí to jednou chytí. A jinak? Krapet čtu, koukám na filmy, jednou za tejden musím napsat Gangstovi, že má klobásku dlouhou jak sám velkej BaRocco, páč milosrdná lež někdy pomáhá a jinak sem tam jeszcze slopu krapet českýho piváka, páč to polský bláto se fakt nedá lykat. Nalil jsem do sebe tudle v Opole jen tři kousky, měl jsem větry, že mi peřinka lítala jak v tureckejch pohádkách a hlava mě bolela jak když vám děti kopou balónem vo barák. Po takovym zážitku jsem se stal téměř v Pologni abstynentem a vo to víc se přimknul k temné herbatě, což je čaj vy hňupi. Mimomochochodem jsem tam opět spendzil Wielkonoce, to vám bylo ale lujá. Dělění vejcem byl asi můj nejkanibalističtější zážitek, ve své fekalitě se mu vyrovná tak leda film Toxickej mstitel a vypadá to asi tak, že se vám všichni hrabou ve vajíčkách, ale máte je uvařený a nakrájený na ruce, vy fantastové, uždibujou si kousky špinavejma pařátama a vy máte to samý dělat u nich. Je to ekl. Pak taky shazovali Judasze z kosciola, teda esli někdo věří, že to starý triko vycpaný slámou je jako Judasz, tak ať vyhledá ambulanci. A takovejdlech pohanskejch zádrhelů je tam X. Pak dělaj Polačiska nebohý takzvaný palmy, což je odpornej klacek z různejch tráv a kytek vyplněnem nějakejma barvama, vopíraj to vo kostel a soutěžej, kdo jí má delší. To my jsme takle soutěžili leda na základce na záchodkách, ale palma se tomu teda neřikalo, no ni? Vy hňupi, kdybych tam nebyl v horách a neviděl Tatry, což je jediný prostor filosofů mýho formátu, tak mě snad už i pokřtěj, nutili mě se i postit, ale tajně mi tam M. u jejích sploditelů ukradla klobásku, kterou jsem hltal a dělal kolem sebe bílej kruh křídou v tom půjčenym panelákovym bytě, kde jsme bydleli a zerkali na filmy a já smolil svý teksty do ádvojky. No a chodil jsem samo do těatru, hodně jezdil počongama, což znamená, že jsem viděl i tak absolutně zanedbanejch 300 km jako v polskym Slezku a to přitroublý Opole, který má statut města. Voni maj vlastnost mít i z víc jak stodvacetitisícovýho města absolutní díru do kaďáku, kde se nic neděje, všecko nějak padá, plesniví a zarůstá, nikoho nezajímá bordel na ulicích a furt se vymlouvaj na válku, kerá ale vodešla už dávno temu. To je zvláštní, když jedete z Kraku do Wrocka, tak vidíte krajobraz jak ze Stalkera a všici to maj v dupě, že je to zanedbanej mrddnick. Jinak ale světlé chvíle v četných divadlech, v krakovské tančírně ze šedesátejch let, kde jsme křepčili s blízkejma anebo taky u Kapříka v megabytě, když jsem tam poslouchal kravál a všecko mi bylo po pár děsnejch pivech tak nějak buřt, páč ten zušlechtěnej kravál, co já nazývám hudbou, byl čistě katarzivní. No a láska, víra, naděje, ov korz. Svatba bude jako řemen do trenclí. Na to vemte jed a poslouchejte metloš, nic jinýho vám už nemůžu radit.

.: poslal zarathustra 4.04.2008, 11:44:00, Komentáře (3)

31.01.2008

Leden s řitním dalekohledem
Tak nám zasejc komentáře zejou prázdnotou, tak dokud jich tam nebo pár, tak vám na to prdím jak novinář když si nikdo ten Plesk nekupuje. Jste zlá banda, a to mě nemotivuje vám psát ušlechtilé eseje o životě, přírodě a přátelství.

.: poslal zarathustra 31.01.2008, 17:32:00, Komentáře (4)

5.12.2007

Klekátko na záda, mixér do rektální trubice

Stále mlčíte jak kapři, kteří se již chystají na vánoční choinku, aby jim špička provedla rektální sondu i s hvězdou, tak bych vás rád smažil nadávkama a nosní žábry zadusil kartoflovym salátem. Víte, co je nevděk? A víte, jak se cítí nějakej pisálek nebo grafoman, když mu nikdo nereaguje? Jak se cejtil Géte, když mu tenkrát ve Vývaru neplavala ani jedna recenzentská nebo čtenářská nudle? Já vám to prdnu, ju? Jako kraken, co vypouští siřičitan uhličitý přímo do vaší mordy, no ni? Co jinak? Jest dobše, moc dobše. A víte jak se cejtil tatíček Masařík, když mu začli vydávat sebraný spisy? Nijak, páč už to s nim kleplo. Jeho pravidlo (já ho totiž čet a ne jednu knižku a ne jen tu s tim Czapkem) nebát se krást uplatňuje celej národ, já se přidám brzy, chci něco votočit jako gramoplatňu, no hnid? Prožívám období zimní hybernace, jedu brzo do kapustolandu, do Kraku za Sybylou, takže zasejc budu mrznout, zdobit perníčky a věšet hvězdu na choinku . Čtu, píšu, větrám.

.: poslal zarathustra 5.12.2007, 20:26:00, Komentáře (2)

16.11.2007

Hele pldi

O vaší podstatě toho bylo napsáno dost, nebudu se tedy opakovat. Poslouchám Kjůry, Svons, Džoj Dyvyžn, Bauhauz a Bouvýho starýho, když to ještě nebyla slizká štětka a nemám čas. Tak až nastane chvíle vám něco říct a vaše proradnosti projeví potřebu sdělení, možná budu k dispozici. Za chvíli se opět střetne datum s mým narozením a já se svou Věštkyní. Nazdar!

.: poslal zarathustra 16.11.2007, 12:39:00, Komentáře (0)

20.10.2007

Nju Jorg tu tu tů dudu tu tu tů dudu

Hola hej, krysí mor na vás, zápach njujorgksých popelnic a ránu fatty niggaz vám všem do hlavy: Here are NJU JORGSKÉ VĚSTI. Naservíruju Vám to popořadě ze svý korespondence.

NJUSY 1

well,
tak vcera to bylo vtipny – chteli jsme jet na muzea, ale jen co jsme vystoupili z metra, tak magda rika, nekde tady je empire state... ujdeme asi 10 metru, ja kouknu nahoru a hle: empira state je primo nad nama... zkusili jsme press karty, nejaka tlusta tubobka na nas cumela jak vrazedkyne, psala si nas veledulezite do kompu, ale pak nam dala volnasy, cimz jsme usetrili prvnich 20 dolaru... no, vyhled byl neskutecnej, ale to mesto delalo takovej kraval jak kdyz je clovek dolek... irealita... jeste vam tam delaj fotku jakoze zadara a pak chtej 25 dolaru, na coz jsme hodili bobek... a sli jsme ne 23rd street do sockovskyho shopu good will, jehoz prolejzanim jsme zabili komplet galerii, ale magda ma dvoje boty, dve skune a buhvicojeste, ja novou peknou kosili a asi po 100 letech jeany, ale neodolejte kdyz to stoji par babek a asi petinu prazskejch cen... no a pak jsme sli do downtown music gallery, coz nejni galerie, ale takovej zornovskej kram s muzikou, kde je tak levno a miliony veci, az by jeden zesilel, mel jsem jen ale asi pet minut, tak se tam pak v klidu vratim pro nejakyho zorna nebo jinej freakovej bes... vecer jsme pak stravili, stejne jako celej dnesek, s magdinou rodinou – takovej wu tang clan z rabki zdroj... dnes jsme s nima sli pres world trade center kde uz jsme byli, stejne jako battery park, wall street, ale jeli jsme zadara lodi na staten island a zpet – peknej vyhled... no a pak do central parku, coz je takovej upravenej krcak plnej buzen a veverek a hlidacek deti a odtamtad na times square – musim rict, ze nic odpornejsiho jsem v zivote nevidel... extremni koncentrace reklam, kokotu, rvoucich reklamnich spratku a popu... radsi jsem zase zalezl do metra,, kde je dusno jak v nigga prdeli... a jeli jsme dom,u, ted mi za zdi vresti asi milion polaku... ale jsou mili... no a ziotra je ta svatba, nastesti jsem dost nastydlej na to, abych se zapojil do spolecenskych zabav {opominu-li jidlo a alkohol} a mam tak prima vejmluvu...
jinak: chystame se do kitchen na koncerty davida tudora, pak na nejaky sileny soucasny japonce, kde hraje taky ikue mori – ta stetka vod zorna... a na nejaky free jazzy... no a galerie a jeste good will – ty hadry tam jsou fakt skvely... teda pokud zitra preziju ataky vod portorikancu a polaku – ty jejich wu tang clany jsou proti nasim ceskejm rodinam fakt massacre...
jinak: je tu dost vedro, slunce pere jak stara baba stary trencle a lidi jsou fakt mili, trochu urvany... new york je plnej slusnejch freaku – tise se chovajici a slusne obleceny clovek je fakt minorita...

NJUSY 2

no... a pak uz jsme byli s magdinou polskou rodinou – takovej vtipnej a prijemnej wu tang clan a s nima jsme si dali pulku manhattanu no a vcera jsme jeli na tu svatbu, ktera byla od 11 do 17 hodin... kde jsme ani moc nepili, ale bastili... tancili s polakama a portorikancema... sic! na parketu tanecnim byl jsem jiste vice nez hodinu, coz potvrdil vecer ma pachnouci kosile... prima americkej pot... ale americky svatby jsou fakt freaky – nikdo se nenakali behem dvou hodin pivakama, nikdo nekouri... trapne vtipy se asi nenosi, stejne jako dobre a divoke ustrely... je to takovej formalni ceremonial v zahrade plne kvetu, vodpoadu, jezirek... prej i labute tam pak na jezere plavaly, ale buhvi... vecer jsme se prevlekli a jeli do hospody na soho, kde jsme si dali dve maly piva zase jeli hodinu zpet, ale bylo to gut... dneska se vydavame do galerie a na koncert do klubu stone, kteryho sef je john zorn, bude tam asi nejakej free jazz, nejaka divocina
vlastne ted jsem se dozvedel, ze m. se vraci zavtra zpet, to je fakt na picu... takze sice si muzu delat co chci, ale nejak se mi nechce se v takovy dzngli placat uplne sam...
no nic, budu vas dale informovat

tak vcera se to nikam moc neposunulo, byli jsme stale pod okupaci rodiny, takze jsme se jeli zbytecne setkat se sestrenici do central park, abychom se pak s m. dozvedeli, ze oni jdou nekam jinam, tak jsme na moma meli jen asi 40 minut a videli jen jedno patro, dneska [asi pred jejim odletem] to uz ale snad dame cele, pak jsme se meli jeste s rodinkou sejit pred empire state, kde jsme na ne uspesne cekali 50 minut, aby nam pak rekli, ze jedou domu... lidi, co si neumej naplanovat cesty a den jsou na vyvrzeni v lese i presto, ze jsou mili a umej se chovat... no uz jsem byl troche nasranouckej, tak jsem po othellovskem zpusobu magdu lehce priskrtil na ulici, ale jedine, co me jeste drzelo pri zivote byl fakt, ze jdeme vecer na koncert do klubu the stone na nejakej mne neznamej divokej jazz... sestrenice, ktera se z polske divky zmenila v americkou girl, ze prej jde s nama... ze to bude amejzing, surprajsing ci kyho certa co... no celou cestu zvanila o botach a bytech, tak jsem si v predtuse mnul ruce, ze to bude moje mala pomsta... taky ze jo... s klidem na tvari jsme vesli do hnizda newjorsky avantgardy, kde se vejde cca 30 lidi a plati se jen 10 dolaru vstup... misto, kde hrajou nejvetsi hvezdy je o velikosti mensi ceske pivnice, kde se vmestna tak pet lavic a vycep... nesmi se tam pit, fotit, natacet, proste nic, ale to nejak nevadi... vic vadi, ze koncert rusi klimatizace... a zacal hodne krivej, posekanej, mistama dost rytmicky komplikovanej komponovanej, ale kurwa divokej jazz... sestrenice po koncerte koulela ocima a rekla neco, ze to bylo interesting a ja vedel, ze jsem vyhral... m. se to nastesti libilo, jinak byl den hodnotil i pro jeji chripku nebo kyho vyra celkem negativne krom dvouhodinove prochazky pres theatre district... dnes dame moma, good wiil, kde jdeme cumet na hadry a nastesti mame vsecky galerie atd. zadaco aneb jsme pleme zurnalisticke...
v zivote jsem asi nezazil takovy dusna jak tady, v metru ne padnuti z dusna a horka, ve vagonu z mrazu a vetru od air condition... myslim, ze proto furt tak kasleme a smrkame...

NJUSY 3

takze novinky jsou zase cerstve jako me zdravi a magdino telo nasycene zakernejma bakteriema... ja uz jsem se odnastudil... zato jsem se stal uspesnym bacilonosicem, coz jsem si cely zivot pro to pekne slovo ostatne moc pral, ale ted nanestesti na cloveka, ktery je mym radcem, pruvodcem, psovodem a nejlepsim pritelem cloveka... nakonec teda m. nasla levnejsi let, takze neleti dnes vecer, ale asi 18 hodin po mne, tedy na ni jeste kratkou chvili pockam ve warszawie, kde se snad potkam s piotrowiczem a michalem a wiktorem si do mozku nejake to pivko vlozime, pac tady ziju temer abstinencne... a jedinne, co me brzdi v duchovnim rozvoji je, ze mi jeste nebylo dovoleno dat si nejakou prima bastiznu u mekky donaldu nebo v subway, ale nebojte se, mi drazi, jednou to prijit musi a ja pak nabudu opet svoji normalni vahu, ted jsem jak kost a kuze... je 21.27, vy uz asi prdite pod dekou, pac mate hlubokou noc, ale tady to zije, krom magdy, ktera vyspava chorobu, jeji ojciec kouka na valecnej film na dvd, materidouska vola kamaradce do chicago, bracha bartek s zenou massiel odvezli jeji maticku zpet k portorikanskemu wu tang clanu, tedy smelinarum a komunistum asi... a ja si tak v klidu sedim u kompu jak budulinek, piju kavu...
tak jak to bylo dal? rano jsme teda zaridili tu letenku, rodice vysmahnou pozejtri a bartek odleta ve ctvrtek s massiel na libanky do LA a SF... ojciec to nevydrzel a zacal jim pred domem okopavat zahradku... vtipne, maminka stale vari, pere a meje nadobi... my jsme se mlatili smichy, ze kam polak vkroci, zacina drina... a jako spravny predvoj avantgardy jsme vyssali tak pullitr dzusu na hlavu a sklenku koly, ja prinesl prani z laundry, pac kurwamac, co by to bylo za navstevu USA aniz bych nebyl v pradelne, no ni? v dzinech a prima kosili z good will jsem m. doprovazel cely den po meste... jeli jsme do MoMa, abychom dokoncili, co jsme vcera zacali, ale je to tak mega, ze to skoncime asi az zejtra a pak si snupnem treba gugenhajmova sneka... cestou do tydle galerie, kde jsem konecne videl vobraz vod bacona nazivo, stejne jako treba pollocky a rothka nebo warhola a beyuse jsme zavitali do lekarny koupit nejaky bonbony a HLE! v lekarne prodavaj uz prezenty a masky na halloween, takze mile deti – koupil jsem bertikovi, ale urcite se na nej vyprdnu a necham si to, za pouhe dva dollary takovou tu masku jak z horroru, plastikovou bilou... asi jsem se m. zdal byt detinou, kdyz jsem si ji natahnul a dosel s ni az pred moma a jeste ji nutil, aby me v tom fotila, ale proti gustu... ze jo. trosku koukali lidi, kdyz jsem se v tom fotil pred tema jednoduchejma paskviloznima napadama vod warhola – dycky mi prisel tendle blondyn nanicovatej a trapnej, ale ja jsem pokracoval ve svym texas chainsaw massacre... to muzeum je fakt sozi a pro pisalky zadara, takze na vas vyplazuju timto jazyk. navic neopomijej treba architekturu a grafickej design, coz je plus – maj pro to cely patro... takze tam jsem taky fotil, jsou tam i interaktivni carymary a maj skvely hajzly... no a pak jsme sli jist do central parku sendvice, vsude spousta jako spravnejch a odvazanejch blbecku, co si myslej, ze skateboard nebo brusle jsou jeste in a znakem frajerstvi, ale park je to takovej lepsi nez v hostivari, ale unesenej jsem byl z celyho NY asi nejmin... treba metro je skvely, ale naprosto idiotsky, dusna, ze se az chce blejt, vymrazeny vagony... z toho jsme nachcipany, mrdnik vsude okolo, ale klima to ma, ne ze ne... tak jsme se divali jak deti hazej po lidech frizbitch a pak jsme sli do good will na 79th, kde jsem neodolal warholovskejm dzinam... ale za ty penize, to bych si koupil v praze tak leda fusekle... no a sli jsme domu... kde jsem nalil do kebule dve kafe a magda sla spat, pak jsem ojciecowi vyladil dvd a zapnul klimosku... pozdravili jsme se s mamou massiel, ktera se zeptala kdy se budeme brat, na coz jsme se oba taktne zasklebili a odpovedeli neco neutralniho jakoze je teplo, ze... ted si predstavte, ze se ozenim, tak nahle se mymi pomerne blizkymi pribuznymi stanou nejen polske wu tang klany z rabki, ale i treba tarnowa, chicago a new yorku, ale take portorikanci a italove... to by bylo a vy byste jen zavideli, coz? hehehe
teplo tady je cely dny tak kolem 25 stupnu... no a dalsi plany: gugenhajm, jeste muzeum soudobyho kunstu, nejaky dalsi good will a army shopy, strand bookstore, kde jsou prej good knigy, pak urcite brooklyn prolezt tam a zpet, ja chci jeste na nejaky divoky japonsky koncerty, kde kvileni dava svetu dobrou noc, ne zadnej pocurankovanej pop, blues nebo podobny zbytecnosti, proste art ov da noise and bruit
mesto je gut, nejhorsi vlastne je, ze vstinu tech baraku pro vejsku clovek ani nevidi, vedle toho jsou ale skromny minidomky – vcerejsi navsteva east vyliz byla dobra, proste eas side, kde to bylo neco mezi mistem pro kunstlery a houmice...
v metru jsme taky potkali prima fatty bomba nigga, von jich je teda fatty celkem fest, asi jedi maslo a zapijej majonezou jako gebi... ten mel na nohou jen filce, brejle, filcovou sukni, z niz mu koukala asi pulka prdele o velikosti platna ve svetozoru a s hlasem horsim nez tom waits kricel, ze ma hlad... jeho bricho to moc nepotvrzovalo, ale je prej zdejsi figurkou, asi metrosexual... smrdel tak, ze jsem malem vyvalil kavicku od starbaksu...
vono se rika, ze je tady spousta fatty lidi, ale fakt to jsou jen takovy freaci jak z pisnicky: cerny muz pod bicem otrokarem zil kapitan john zorn to zrel... glorygloryhaleluja... no... whatewer, ja mam seksy postavicku, me je to ganz egal... jinak, to kde bydlime neni sice polska ctvrt, ale koupite tady, stejne jak v celym new yorku komplet polsky produkty, takze si mazeme polskej chleba polskym maslem, je tu polsky pivo, sladkosti, uzeniny, dzusy... to je krapet na palici... ale ja vzdycky saham po jidle z tech jinejch casti... zmena je zivot... polaci jsou skoro jak mor, je jich tolik a vsude, ze na ulici co chvili nas nekdo zastavuje, asi maj pocit, ze jsme rodacy [ale na to ja po gombrowiczowsku seru, pac jsem si ted pred celinem precetl jeho trans atlantik – to pasuje jak tematicky, tak i stylove a smal jsem se ve vlaku jak pako, neb ten fistron ty polaky vystihnout umi stejne dokonale jak alfons mucha nebo ten vul vyletal zbytecnost umeni]...
tak pro dnesek dost, dost dost...
par fotek vam musi stacit jako upominka na me mladi a krasu – m. je taky krasna a mila a snad se milujeme nebo co posilam nejaky fotky gronska, ground zera, wall street, kde maka bartek a svatby a rodiny atp. ackoliv je to krute vybrat z 1000 z kompu, ve fotaku jsem na 1300 a bude hur
aha, tak poslu zejtra, bartek chce komp
best regards
bis bald
narazie i do widzenia w piekle europy
wasz DJ rupture

NJUSY4

deti moje,
legenda pokracuje... predevcera rano bylo m. blbe, tak jsem coby milujici mladenec sel koupit dortik, jehoz chut jsem si uzil jen ja a magda se cpala salatem s cesnekem... bylo desny vedro, vlhko a k padnuti – dneska je jeste hur – takovy, ze to se mnoue malem jeblo vo zem v metru na 58 ulici u Central Parku, kde to navic smrdelo jak v rusky vyrobne masovych konzerv... no, sli jsme opet do Moma, ale v utery maj zavreno, tak jsme sli hnipat opet zadara jak jinak do Muzea architektury a designu, coz byl celkem vojeb a pak do knihkupectvi, kde byl takovej mraz div mi neprimrzlo pero ke knizce... no radsi jsme sli do Muzeum of natuyral history, kde maj vycpany vopice, kremeny, neco vo genech, meteorit, co ma 38 tun a nejaky kusy lesa... chtel jsem jit na indiansky kunsty, ale ty mrdky tam chystali nejakej brunch nebo co, tak bylo zavreno stejne jako u niggaz, takze jsme na velky pysky koukali jen u dozorcu a pak na jednu pani v metru, ktera mela pusu
idealni leda na fluffing, ale jinak velkou jak medicinball... muzeum to bylo celkem pekny, ale malo vzrusa... jen kdyz jsem videl ty kostry vopic, z kterejch prej jsme, tak jsem se pridal na stranu bushe a zacal popirat darwina, prece neni mozny, ze vy i ja jsme z neceho tak hnusnyho... to uz fakt radsi se modlim, ze byl nejakej pan adam a pani eva nebo xakru jinej syf... no a pak jsme se rvali opet pres cely mesto, abysme se setkali s rodinou, ale jak jinak nez na 10 minut, nebot nam rekli, ze jedou neco koupit na times squarem coz jsme oba fuckovali a radsi sli do meka na hambace... to byl pro me sok... zatimco v evrope je tam cisto a mile se chovaj, tady stali dva hiphopaniggazz s katatamu v pulce megafattyprdeli... neochotne hazeli chutnou krmi a ambrozii do papirovych pytlu a vubec byli divne ohakli... ale i tak jsem pojmul jeden svitici kotouc, co ma pravo hostii se zvat a pak jsm sli do knihkupectvi strand na fulton street, ktery je dost mega, ale proti tomu tripatrovymu, co je u union square to je velky asi jako seidl ve stepanske a to u union jak fotbalak sparty – jen cely mega patro je umeni, povazte! a ty ceny! hodne slev... chtel jsem tam vofixlovat prelepky, abych si koupil levne richteruv a kippenberguv a beyusuv katalog, ale slo to desne blbe, tak jsem jen adamdirkovi koupil jeho masakrujici pohadky z kolymy a nam dva stejne pekne cerne diare na rok 2008 vod moleskina, pac byly tak levny... no a pak tam magda vobjevila knizku zenskejch – takovej katalog – s velkejma kozama, chvilema jsme se smali, me spis u tech macatejch niggaz nebo belochaz jimala posvatna hruza z hmoty... a pak jsme sli jeste do cinsky ctvrti, kde to pachne rybinou, prej tam maj i zivy zaby a hady a podobne sladkosti, tak jsme jeste zapluli do ty italsky, kde taliani furt vsude votravujou s tim filmem kmotr a maj fotky al pacino al capone...
vcera magdini starousi odjizdeli, tak massiel udelala prima american piscu jak v mechanickym pomeranci no ni, maso na cesneku, peceny brambory, pak jeste takovej spermatickej puding s karamelem, co ale byl lahodnej a my pak sli do downtown music gallery jeste pro some music da fakin untregrunt alebrz avantgarda z ameriky, coz vy stejnak neznate nebo vas to malo zajima, vono to totiz zajima i malo amiku, lidstvo je nepoucitelny... no a pak jsme se vratili do toho strand bookstore pote, co jsme sneli levne a smaczne sushi... to jsem fakt nikdy nevidel – to je turbokrtkomega, ale pekny... asi se tam jeste vratime. sehnal jsme knizku o kanibalskym ostrove, kam poslla stalin nejaky chudaky se sezrat... pak jsme sli s magdinou sestrenici na pivo, kde jsem pil asi po 4 dnech alkohol a nezvlastnejsi pivo cerne ve svem zivote – bylo skoro jak kava... pak jsme uplne uchozeny jeli domu jak nanuci, v metru byl mraz jak kdyz je clovek v lednu v polsku.
vcerejsek a dnesek napisu pozdeji,
kung pao, reagan forever a komousum smrt

NJUSY 5

well, kde jsme to skoncili? dneska asi jdeme delat piknik – magda jen sucharovej, ale ja mam maso na rozmaryne a brambory s cibulkou hec – castecne to pripravila massiel, to je hodna portoricka a pekna portoricka holka... zbytek jsem vcera vecer ja docinil, na coney island pac chceme pocitit vuni atlantiku a vecer mozna prejedeme na manhattan... zitra chceme prosmejdit bruklyn, voe... a pres ten most taky, no ni... zjistil jsem, e se v NY docela vyznam diky hre mafia, kde jsem ho dost projezdil autem... taky se dost divili kdyz jsem zacal pouzivat slova jako hobokan a tak... no nic – pujdeme, vic snad jeste napisu vecer nebo zitra – vcera jsme byli ve dvou muzeich – whitney a guggenheim a krom architektury to stalo za vylizprdel... lepsi byl central park, kde jsme se valeli na trave, pac je tu teplo...
no a jeste snad pujdeme na nejakej pojebanej jazz, vesely vecer s japonskejma performerama budu vypravet

NJUSY 6

hello ho,
tak kde jsme to skoncili s pribehem potulneho myslivce a jeho krasne druzky? respektive hledame punkt, kde se bude pokracovat, mile panstvo... ve ctvrtek rano hodne po hekticku odjel bartek s massiel na svuj vyhoney moon tedy na libanky, takze jsme na putnam avenue v pulce baraku osireli jak jenicek s marenkou, respektive ne uplne... byla tu s nami jeste plna lednice jidla a kdyz rikam plna, tak plna... poradnej americkej nevochcanej blahobyt, coz znemana iks druhu sera, szynki, 7 druhu dzusu a malo chlastu, ale budiz... jablecne pyre taky nejni k zahozejni, coz... dlouze jsme hnipali na zahradce... a pak se vydali skoncit svou misi s nazvem Museum of Modern Art cii MoMa, kde byla skvela vystava fotek, cestou jsem koupil nejaky picoviny a pak jsme sli lozit po sekacich, odkud si magda odnesla mnoho krasnych a levnych veci, jejichzto kvalitu jsme jeste zlevnili moji studentskou kartou, pac nam kapitalisti dali s laskou deset procent slevy... jeden
pracovnik mi tak dlouho rikal YO YO BRATHA az jsem ho malem poslal do prdele, dokud jsem nepochopil, ze chce jen juknout do tasky, zda jsem neco neukrad... a neukrad, bohuzel, taky nacpat kozenou bundu do me tasticky, co je velka skorem jak tasticka u Mekky Donaldojc, je pekna vocasovina... a vubec tydle lidi jsou nekdy docela votravny... vcera v galeriich furt ty rabotnici picovali jak kdyz je na galeje berou, vole, asi jeste nezaregistrovali, ze by se mezi vobrazama vod edwarda hip hoppera nemuseli chovat jak doma nekde v harlemskym slamu... kuntu kinte na ne! ten umel maknout! roots bloody roots jak by rekla jamamba sepultura... to uz i ten francesco umi makat jak mravenecek a nema dredy.
no a pak jsme z ty 23 ulice mazali rychle do umeleckyho centra THE KITCHEN [da kitchan], kery prej zalozili ty wasulkovi, coz jsou nasi, nebo vlastne napul nasi a byli a delali tam vsici, co neco znamenaj – eno, reich, glass, greenway, zorn atakdale... je to az u reky v chelsea... pekny misto mezi luksusowejma barakama a fabrikama a portem... takova mensi a krapet chudsi archa... ale moc prijemne misto... u dveri prodavali cedecka, hned bych je vsecky votocil do kapsy, ale voni ty amici furt cumej a jsou i mili... sla s nama justyna, ta sestrenice, asi je masochistka nebo co... po celym veceru rikala neco vo to, ze si myslela, ze zna hodne veci, ale zjistila, ze asi zije v jinejch patrech... hehe. no proste to byl vecer posvecenej japonskymu performingu, cehoz kuratorem byl Aki Ondu, coz rika leda neco doktorovi Blazejovi a asi tak Klusakojc, vam asi ni ni ni... tachovy dost chytry Japko, co hraje skvele na walkmany... tendle vecer tam vystupoval jeden
performer do pul tela, co mel ruzne na tele kontaktni mikrofony a bral se celkem vazne... s nim ta vystupovala Ikue z Nory cili Ikue Moriova, ta prcina vod Johna Zornu, co rada smdla laptop a hraje takovy divny abstraktni az perkusivni struktury... Zorna ale uz aspon nekdo zna... no a pak tam byl takovej nanotechnologickej hracicka, ale to vam spis budu vypravet, jsem v zivote nevidel takovy pouziti tekknologii, Denise Kere by to asi vytlacilo rektalni membranu do brejli a prestala by pindat vo tech svejch teoriich, kerejm asi rozumi jen sama a nudi jima leda svet... a posledni byl asi nejlepsi... takovy ctyricetilety japko, kerej hral na zarivku jak na elektrickou kytaru a jednotlivy riffy ji ozaroval – byl to ale regulerni noise... a zaroven ironickej komentar k ty vyhoneny rockovy historii, k tem trapnej rockovejm kytarovejm gestum... proste hra na zarivku a sestrenice odletela pak doma asi do lednicky... no my jsme pak sli kus pesky dom, jinak to
casto ve velkym svete ani nejde... v metru hrali dve kuci afrojazz, ale spis potvrdili, ze od smrti coltranea, davise a doby kdy eric dolphy nebo coleman krapet ztratili oteze, uz ten temnej jazz stoji za prd, ale dekujeme jim, urcite... jen ty belosi se ho nejak naucili rozvijet dal vo ty svy nejazzovy tradice jako elektronika, rock, metal nebo free impro...
vcera jsem rano sel zase do pradelny, to me bavi, to je emerika... mluvil jsem kazopadne lip anglicky nez vsichni cinsky pracovnici, pak sel na nakup do polskeho sklepu za rohem, koupil chleb, mleko, jakes slodycze, ogurek, pomidory, ser i kole i podziekowal i spierdalal do domu na sniadanie... polaci jsou fakt vsade... nas je min a je klid, ackoliv ten bokemskej jazyk jsem tady uz taky ikskrat slysel... stacilo si odplivnout a certi zmizeli... klause jsem ale bohuzel nepotkal, abych mu potrasl rukou a rekl, ze globalni oteplovani neexistuje, coz by sice vyvracela ma propocena kosile a mokre celo, ale neva... na prezidenty se neplive, ze a klaus je svetec na urovni jana nepomuckyho nebo karla hynka machy... klaus je neco jako prokletej basnik, jimz hodne lidi opovrhuje a ma stejne radikalni myslenky jak oni... neboj se vasku, ja ti drzim palce [ale ja mam vsechny tady, ze francesco...]. jeli jsme pak do whitney museum, kery stalo za vytrikadak, meli tam
jen dva hoppery, jednoho twomblyho a jinak hovnajs, proti moma at jdou nekam do cesky trebovy s tak posranou sbirkou... pak jsme dlabali sendvice v central parku, koukali na basseball a ja pak magdu nutil k vyvolani ducha johna lennona, kerej to kousek vod nas kdysi zabalil, ale prej moc nechtel... no a pak jsme sli do gugnhajm, kery je v rekonstrukci a jehoz vetsinu zabrala nejaka casova vystava, co taky stala za bobek na zadech, tak jsme radsi jeli doma, proc se trapit umenim, kdyz stoji za pendrek, ale barak to je peknej, bych rek...
dneska jsme si dali tri vrstvy emeriky: chudou na coney island, stredne na brooklyn a nohatou na menhetnu... proste jsme se vydali k oceanu, pac to za to stoji... na coney island se od nas jede cca 1.5 hodiny tam a to stejny zpet, coz je ve velkym svete normalka... jsou tam vase kolotoce, kam se chodi bavit chudina, ja si dal frankfurtskyho hot doga a sli jsme se valet mezi mewy cili racky na plaz... vitr val a slunce shinilo jak mocak po rano kdyz se vecer nakali tak osm kousku... letali kolem nas ty svine, atlantik sumel, my jedli to maso k obedu a cetli si polsky nahlas sandora maraie a protoze nejsme zadny pitomci, tak jsme mluvili vo sztuce alebrz kunstu... no a ja pak drimal, magda sla k vode... nakonec jsme sli po molu, kde se promenadovala grupa mladejch hopazz, kery kdyz mluvili, tak jsem rozumel jen ctyri veci: black, nigga, yo, bitch... rvali na zensky pomerne zhusta a asi to nebylo vyzvani k posezeni u kavy... aspon ta gesta naznacovala cosi na tema animality... pak prevratili par kosu a sli k mamce domu na vecu a na vecernicka nebo jen tak nekomu rozkopat ksift... no, vedle byly taky prima atrakce – freak show, strelba paintballem do zivejch lidi, kosmodromy, auticka... a vedle se tancilo... fakt hodne low budget legrace, ale skvela... navic to je slavny NYC misto, kde meduzy na kolotoci davaj gutte nacht... pak jsme mezi chudinou odjebali s emetrem smerem na brooklyn, kde bylo vzdusno a tak nejak evropsky... rozhodne tisseji a mrirneji, ten hluk pak na Brouklyn bridz mi pak malem penetroval usni jamky jak jezevcik, co skace do nory... taky jsme chvili cumeli na sochu svobody, taky na co jinyho tam cumet, no ni... hledali kram s kokakolou... a pak sli pres ten bridz na druhej cip mezi bohaty lidi... tady je dobry, ze poznate bohatstvi podle jedny cesty metrem, kdo jede s vama... my na queens jezdime se stredni vrstvou, ale spodni brooklyn byl fakt socialka pojebanci a magori a ruzny vejlupci... no pak domu a magda sla spat, ja vam pisi tento list. uz se to nejak chyli, za chvili zasejc poletim pres nocni gronsko a island do pologne bohemie...
miru, toleranci a bohu zdar zdar zdar
jehovah

NJUSY 7

tak uz mam sbalene, magda dela veceri a za 5.30 hodiny vyletam smerem k evrope me deti... vse bylo dobre a hezke, zitra se budu mrazit i s hlavou ve varsave... pockam na magdu a jeste jedeme s tezkejma baglama do krakau... mam toho tunu, jen tech blbejch knih a hadru! fck ff
zbytek vam asi odvypravim
papausa cili uncle sam

.: poslal zarathustra 20.10.2007, 13:13:36, Komentáře (0)

13.09.2007

Fatal Impakt

Cypem w ryj wám všem kňourům, dlouho jsem nic nepsal, páč mě sejříte a navíc jsem prostě neměl ochotu a czas, abych plejtval škrabáním. Ale vnedábno už to L. nevydržela a napsala mi, že kýho výra prach a broky, že už mi to propojení s polskou Sybylou alias M. zastavilo brk a papír. Inu, tak já to prubnu nějak štíhle sesumírovat, którak to bylo, mon cypes, ale vězte, že s vypětim sil. Zhubnul jsem a vypadám jak nitka, zatimco Francesco se chvástá svou silou, ale to je jen pověra, tak ja mám postavičku mňam. Von je furt jak wurst. U mě může za to omezená životospráva a taky to, že mi ty szczury w Noudu neplatěj jak maj. A prej z lásky se taky hubne, tak snad i to, že jo? No jak to celý vlastně bylo? Ještě jsem pár dní trávil ve svém orlím hnízdě o samotě dokud nepřijela M. a koukal tak na ty naše rozsekaný zdi v kýblu (polsky hajzlík), kuchni a koupelně. Adamdírek přislíbil část matroše zadara a práci, práce teda byla za mrzkej groš, ale je to děsně hodnej kluk. Řídí se navíc masarykovskym heslem: nebát se krást – voni to jen ty kurvy redaktorský doplňujou o jedno slovo, aby vypadal jak krasoduch, ale byl to bohapustej pragmatik. Zlatý český ručičky, co všecko uměj votočit, kde se dá. Zbytek jsme samo krutě koupili a pak už jen zdili a kachlíkovali, takže teď mám tak avantgardní koupelnu, že by i Pepek Beyus stáhnul trencle a vyklepal si blahem fógla. Uklidil jsem navíc tak bejvák, že A. a pak i M. valily kukadla div jim z woczów nevypadly... no a pak už jsem si jen zalatwial náležitosti kvůli vízu do Země vysněné, kde Regan dává dobrou noc a probíjí kůlem srdce komoušům, hodný lidi typu Ratajos, Vavroch a pan profesor milovanej mi dost helpli, a tak jsem milé hnidy před měsícem za 5 minut dostal víza do ÚeSÁ jako fík, wiec za necelej tejden mizim za velkou louži a budu na vás leda tak mávat. Pak jsem krapet kalil než přijela má bohyně, pak už jsem byl hodnej a dvornej kuk, co se vyzná ve vínech a doma dobře vaří, to byste se divili jakej jsem beránek boží alias Agnus Zarathustrus Dei, ideál. No a když už jsme tak stručný, což, tak jedeme rychle dál, jeszcze vám tak budu psát detaily, jste krysy, co si zasloužej leda bužírkou přes vajíčka. Pak prostě přijela M. a budík se otočil. Přestal jsem číst, psát a počítat a zajímat se o světský věci. Jen jsem rotoval třetí čakrou a stal se milým společníkem, průvodcem po zákrutách Böhmische Heaven, Karlsbadu, což je město, kde bych do dne spáchal sebevraždu (nejen že tam je mega zlejch azbukovsků a teroristů, ale to město je prostě hnusný a není český ani omylem) a taky v Krummau, kde jsme navštívili androgynní pár s názvem Tomulena. Tam jsme gavarili česky rychle a jak jinak než o politice, což bylo takový paradoxní neprázdninový intro před naší cestou do Slovenie a Wenecji. No a jinak jsme jeli s Mutta, její koležankou a Tomulenkou se synovcem do Kaslu na Dokumentu. Bylo tam toho mega, až se votči škrábaly. Celůej den jsme špacírovali po galeriícha čuměli a kritizovali, tak to má bejt. Pak přišel večer a hotel. Když jsem bydlel v tom kasselskym hotelu, to vám byla legrace. Nejen, že pro všeckni hosty tam měli gumový medvídky haribomachtkinderfró, o něž jsme svedli litý boj, nejen že v telce bežel nějakej šílenej uměleckej rumunskej film, ale taky tam bylo mile a čisto a megaluksusně. Proto jsme taky asi utekli do tý správný německý čtyřky (což je fenomén vo kerym děcka nemaj ani ponětí) a nalili si tam hlavy světlejma pivákama. Vedle nás seděla německá chudina a bylo nám blaze, lepší než bejt mezi těma dokumentárníma nažehlenejma krysama. No a pak druhej den, co jsme se vyškrábali na Herkuláneum a čučeli na město, kerý je slušný, byla trochu legra, páč se Tomulka dvakráte obnažil v tamním parku, abych mu udělal fotky... a když už jsme ten den byli tak v ráži, tak v pod večer, kdy už jsme byli totálně vycucaný tim soudobym kunstem, kdy se nám kmital v očích jeden patla za druhym, jsme odpočívali, hltali klobásy o dělce Francescova kabelu a jedli brambory s tatarkou na níž by pošmák Gebi, která vypadala jak slzy Francesca a tu náhle synovečkovi vypadly z báglu jeho kresbičky, krtečka a myšky jako vod Mylera, ale děsne zermixovaný a my teda neváhali to označit tim nápisem, že to dělal Pepek Beyus v roce 44 na Krymu a pak z toho Tomulka udělal 501 dílo tý Dokumenty tim, že to žvejkou v takový oranžový místnosti s nějakym nesmyslnym zvukem nalepil na zeď. Lidi se pak mohli potrhat smíchy a my jsme se dmuli pýchou nad tou subversí. den to byl šťastnej, páč jsme zahlídli toho přežranýho sysla teatrologickýho, co rozumí jak kůrovci, televizi, politice, tak i divadlu. Jen nám chyběl jeho velkej kamarád Rejžák. Jeszcze jsem M. koupil halucinační kaleidoskop nad nímž se všem srdce ustrnulo, sobě pohled s Pepkem Bojsů a jeli jsme nocí dom. Doma jsem pak za rozbřesku půl hodiny meditoval o poslání soudobýho kunstu. No a pak jsme s M. pomalu začali balit ranečky a odjebávat se do Krummau, ale jeszcze jsme stihli jít na setkání s Mistrem Špeku a Francescem, kde se dávání hrabošů stalo samozřejmostí večera. Francesco je hodnej kučina a sehnal mi Rambiče III a Termixátora numero zwei na dývýdý, takže podzim nebude tak smutný. O Wenecji, Slowenii a jinejch radovánkách snad brzy jazyk nazývati uzeně. Možná ale NY, kam jedeme to oddálí, ale vzhledem k vaší krysí povaze mi to ani neva.

.: poslal zarathustra 13.09.2007, 20:48:00, Komentáře (0)

6.08.2007

Dzieci wszedzie

No... jak to říct, že. Svět se změnil, ja by řekl básník, Francesco, jedna z mých hlavních literárních postav, jejíž identitu na požádání odhalím (mimochodem v komentářích si ten čouzek řiká uplně nelogicky Gangsta, ač je to normální domácí foťa, co jen kéruje a mazlí se s papučema) je v poslední době takovej mazlivě nabroušenej, a furt se vměšuje do cizích věcí – jak pan Ježíš no ni? Koho to zajímá, že Lazar se vzkřísil sám a on se může roztrhat, že to bylo proti jeho předpovědím a pseudoradám? Ale jinak je to kamarád. Jel jsem na den do Laschowitz na Onen swiat potkat pár svých kolegů, pil jsem, oheň robil, vzpomínal, spal na poslední volné posteli namísto abych mrznul jak krahujec pod hvězdama a někdo děsne chrápal. Jen bylo děsivé, kolik zase fakanů malejch tam bylo a těhotnejch, to jsou pak místo hovorů horrory. Horníčka na vás, toho posla ucintanýho vtipu, kterýmu aspoň nekapal Pařížskej salát z fousků jak Verichovi C' mistrovi levné moudrosti, co byl dycky proti Woskowcovi jen to hlloupější dítko vzadu. Wockowitz, to byl frajer, ale Verikk si to fakt nahnul a pak jen bleptal. Ale jinak to byla povedená oslava,Janek, Antcha, Ryba slavili, my jsme rotovali okolo a zamýšleli se nad funkcí noha věcí, Kroupík byl ale nejbystřejší když řekl, že na komouše je v Bohemii málo lamp. Má svatou pravdu. Bylo horko a pivajz, hrálo se a zpívalo, ale to je vlastně nezaujmave. Dnes jak jsem přije, tož to jsem šel na sraz s L. a Špekounem. Měli jsem moderně laptopa, kerym je dycky gut se chlubit v kavárně a lukovali tam fotky z Bohemie, Karabachu a Berlína. Ve vzpomínce na M. jsem uronil, chtělo by se říct Kroupu, ale slzu. Karabáč vypadal skvostně, hned bych tam jel, ale jsem lákán do centra pravicové kultury, a to se těžko pohrdá. Žádná oligofrenie, ale město s velkym M a M. Ale samo že bych tam šel mezi ty levičáky za trochou trumpetek a saxofonů, páč tu kultůru voni zasejc uměj, vo tom žádná. Tak nevim, dzieci moje pojebane, ale wielka zmiana nachodzi i ogien wsplonie... Cypem do zdi a všem pitomejm bitches přeju žaludek vrolovat z pusy ven.

.: poslal zarathustra 6.08.2007, 0:31:00, Komentáře (0)

28.07.2007

Zara a Sybila aneb zamykání dveří

Well mon tzypes, niusy poslední doby absolutně prolamují hierarchii mého světouspořádání, ale to je jen gut. Svět přišel do znamení Zarathustrova mrkuoka, velké Arkány dostaly rotaci jak Francescův pajšl při listerióze a čakry jsou jak centrifuga a z bejvalejch vakuí jsou teď plná místa. Eh, ale popořádku milý proroku. W Noudzie teď panuje velká změna, ale je to spíš jízda smrti než štestí, nobody knows kam to povede, ale buď k strajku jak u železničářů nebo k stínání hlav. Ale jsou wakace, tak jsem se rozhodl pustit ventil jinym směrem než uváhám o nástrojích zla, z nichž nejen s doktorem Blažejem mírně pošilujeme a hledáme Prsten, co bysme mohli hodit do takový tý sopky, aby Sauronovo oko zhaslo. Well, od posledního zápisu do notatniku Zarathustry jsme pokročili o míle dále. Přijela M. s níž jsme dva dny v Praze žili vysoce kulturně, páč jsme byli na tom kukovi vod Štyrskejch a Neo Rauchovi a na lodičce a na pivu s Blažejem a Antcha a na špacírech a pivajzech a jídlech, pak druhej den v Obejváku s Adamdírkem a Francescem, pak jsme s Adamdírkem rubali u nás we svatyni do zdi a chystali se na kachlikovačku. Mezi timdle zrychlenym źyciem se z M. přiklonila prorokovi a předala mu svátosti a obětiny z Krakau i velká pozdravení. Ale pak šlo wszystko zase jak dycky a my jeli do Berlína. Kdybych se vám rozepsal, co jsme tam viděli, jedli, pili, prohlédli a zažili, tak byste pukli závistí, páč se určitě nejdál dostanete do Beneschau a i když jedete do světa, nemáte vo něm ánung, což dokládá váš rybí charakter. Pro vás asi svět znamená Chorvatsko, což je mírně k uchichtnutí, tam by mě k moři nikdo nedostal. Jen ve zkratce: Bauhaus Arkiv, Júdyše muzeum, Pergamon muzeum, Hamburgr bánhóf, Gugenhajm, hodně kafí v Starbaxech, projezdili jsme celej Šónefeld, Krojcberg, Mite, Prenclberg, Nojkoln, Týrgárten, Šarlotenburk, bydleli jsme v supr bejváku, jezdili na kolech, já kulhal, jedli jak u Indů, tak ve vinárně i v echtovní dojče knajpe... svět se rozpínal a ten svět byl velkej. Je to velkej svět, wiec tam s M. alias polskou Sybilou, co jediná může sedět na trunu vedle mne, patříme. A pak jsme se vrátili do Práglu. He, zbytek si domyslete. Pozdrowienia všem zlejm bitches, co můžou leda doma ronit slzy, Francescovi za to, že odvolal a je ve skrytu srdíčka pan bakalář, L. a Adamdírkovi za pozvání domou a full repsekta, Lady Belthamovic, že je tajná láska, Mistrovi Špeku, co už pluje po svym orbitě, Antche, co opustila poustevnu a vykročil k prahům universa, Dr.Dui za milé vulgarismy, primářovi doktorovi Blažejovi za gratulace a výšku, Katche a Sokratovi za filosofickej divan vždy otevřenej mozku, Kacpříkovi a Sieczulowi za relativizaci, co mě jeszcze utvrdila, Iwě za jízdu s kufříkem metrem, Bílé bohyni i Štěpikojc za mládí, Idze za masírování druhé strany, Jurkovi za hození lana, Gombrowiczovi za wszystko, celýmu mýmu femyly frostu, ale to jsou konkrétní lidi a ne takovej mlčící dav jak wy, tzypi. Esli jsem vám přišel míň ironickej, tak to netušíte jak velkej úder chystám. Sauronovi bužírkou přes vajíčka nadejde již brzy.

.: poslal zarathustra 28.07.2007, 13:54:39, Komentáře (1)

18.07.2007

Tramtadadá

Well mon cypes, už to za ten víc jak rok a půl četlo nějaký vokovíc jak desettisíckrát! Mám bejt snad vděčnej? Ne... jen sie dziwie... a mezi náma, 10000 bejvalo v Číně kdysi označení maksimálního počtu, teda nekonečna. Že teda zrovna tam, kde je jich hafo, mě krapet udivuje, ale budiž. Prázdniny kolem kulminujou na plný psí koule, lesknou se jak koule od slunce, ale váš Zara byl zatim jen štyry dny u Želiva rozjímat na chalupě u Francesca s Lady Belthamovou, mistrem Špekounem, Gebim, Mohou a bylo fajnie. Grilování, rituální oheň, kde si Francesco připálil klacík a moudíčko a kde jsme mistra Špekouna pak hořícím klacíkem depilovali jak prasátko, aby shodil tři kila pralesa na jeho rambohrudi, brodění řeky, klasztor, pinčes, dráždění zmijí bosou nohou, papáníčko, spánek... relaks. A pak jsem byl jeszcze na Francescově poluci promoci v Brně, kde von si ukák ze své hodnosti štěstim a my s Lady a jeho spoditelama taky. Bylo to dojemné, vidět kamaráda, co se po osmi letech dobéře k titulu Bakalář. Brno jsme si užili, špacír, papáníčko, víno, martini, káva, špacír... kukmal na miasto, já tam ostatně sedm let nebyl, prej to je druhý největší město ČSR, hehe, skoro jak ten hňup Pit v Tajbetu. No a pak už jen Prágl, kde nám inštalatéři krapet rozjebali hnízdečko, takže ho budeme s Adamdírkem lepit zpět. Po Brně, ouplně dead, jsem jeszcze šel s L. a Adamdírkem, jego mlodszym bratem a primářem Blažejem, co jedinej díky vzrůstu 210 viděl vše, šel na koncert Dejva Holenda na Staromák. Klidnej vybouřenej fajnej jazzz. Nic víc, nic míň. A pak že na jedno. Hehe. kalba pekelná, pak mě bolel pajšl jak draka po sežrání princezny, kerou asi mohla být jemná dívka proporcí Růžičkový kapusty. A teď ale wakace začnou, přijíždí M. a jedeme do BRLNa a pak do Krummau za Tomulenou. Práci smrt, světu nakáknout do nosních dírek. Voila!

.: poslal zarathustra 18.07.2007, 0:28:00, Komentáře (0)

1.07.2007

Wakacje, věštba a pak následují kvasnice

Cypem dovnitř. Wakacje rulllezz! Už je to tady, promarnil jsem stejne wesele jak Wyspianskýho Wesele wesele jakožto první den wakací. Stejnak ako loni, kiedy jsem byl v Krakau na svatbě. Ale na zkvašený žaludeční šťávy se nezapomíná a ani na hovory s okolní mládeží. Však dramatu upadlé vůle nepředbíhejme. V pátek, teda den, kdy jsme to v NouDu zapíchli total lůzr akcí s islandskejma umělcema, co vážně skoro nic nepředvedli a to co jo, bylo dost psykko. Roztřídil bych je do uměleckejch kategorií: honibrk, homunkulus, autista... všichni krapet hraničáři, ale skvěle odráželi proces soudobýho kunstu: vyfrknout první nápad a moc se s tim nepatlat. Juyce nebo Chrousta nebo Viržínko Wlkowou na vás, možná i nějakýho šikovnýho kruťase jako třebas Witkacyho, vy hňupi. Tak pak jsme k začátku prázdnin chvíli seděli na sále, cucali své orosené sklenky s Patíkem a Francescem poté, co jsem učinil životní rozhodnutí a na radu primáře Blažeje vstoupil do kunstlerskýho spolku Mlok. Je to celkem gut společnost lidí, co mám rád, ale esli mi nedaj kastroturky a legitku, tak na to hodim Placáka. A prej mi můžou dát prachy na nějaký pseudopostsoficiticated projects. Well, why not? No a jak si tak povídáme, kucí makaj, já sedím, tak se přihrne víla alternativních divadel pan Mireček. Buď ho znáte nebo ne, když ne, vaše chyba. Silonovou tašku s sebou. Nejdřív nám dlouze popisoval nějaký teatry a pak začal vo minulejch životech lidí, co známe. Zatimco všichni vokolo už to vod něj vědí, já jsem se stále jeho věšteckejm (je skoro kolega) schopnostem vyhejbal, ale osmělil jsem se a požádal ho, zda mi taky neřekne moje bejvalý vtělení. Francesco, co teď chodí brigošit do NouDu furt panu Mirečkovi namlouval, že jsem byl Stalin nebo Pol Pot či kýho čerta kdo, aby ho ovlivnil, ale ten se nedal a napojil se na univerzální vědomí rychlostí kabelu do zástrčky. Někdy to trochu vysvětloval oklikou přes Habsburky z Chaber vodkadpa prej sou, anděly a perský mudrce, ale stejně mi to po dvou hodinkách vytáhnul z Delf. Aspoň jsem se ale dozvědel, kdo kdy byl Wedekindem, kdo byl španělskym králem a Źydówka z Toleda. Tak tady máte seznam, vy cypísci, kym jsem prej byl.

-8200 Athény URUSTRATOS ORCHOS (zní to jako Zoroastros, he) – Byl jsem dobyvatel Áryjské rzesze, což prej byl tehdy Egypt

-4565 Jižní Turecko, tehdy začala doba soudců, já jsem byl Mlčící mudrc IRENEUS (to znamená Tvrdý nebo Ideální, hehe)

-1799 Šibenik, byl jsem určovatel profesí u ústí řeky do moře, kde byla brána do Evropy, kousek od vodopádů Krka... měl jsem 21 nástrojů poznávání profesí

+102 Jižní Turecko, byl jsem určovatel čistoty srdce pro svatby

1880 Drážďany, jsem byl RICHARD VON MOLTKE, inteligentní Źyd, šiřitel obav, důležitý datum 1912

To čumíte co? Pak jsme šli domu a zahráli si tarot na elektronický tabuli na ulici, co dělala Mandarinka Allstarová, což je v rámci těch soch na ulicích. Francesco pak řikal, esli s nima nechci procházkou skrzevá Tichý údolí na svatbu Muttyho a PH. Já je sice moc neznám, ale chtěl jsem dát špacír, tak jsem řekl ano, že půjdu k svatebnímu místu a pak se odjebu nečim štandopéde do Prahy. Ale život je kurwa záludná a byla odtamta blbá doprava, tak jsem si řekl, počkej na další bus a vydrž obřad. Vše bylo krapet inačej, pan Bug to jinak naplánoval a má věštba tentokrát nevyšla, možná že ji zakalil kvas. Furt jsem vzrůstajicim počtem piv ten odjebávací teleport oddaloval. To byl konec, ale začněme od začátku. Jeli jsme s Prahy pociagem s Francescem, Lady Belthamovou a Gebym a ještě jelo pár mně neznámejch ludzi. Šli jsme údolim, bylo hezky, pak jsme vylezli na kopec někde u Únětic, kde panoval neolit na plný koule, kde křísali jeden pazourek za druhym, kde mamuti dávali tygrům šavlozubejm gutte nacht, kde zkoušeli péct vejce v horkym popelu, kde si odsekávali malíčky jak yakuza kusem křemene. Voddával je ten šaman, co křtil meine Mutta, nad náma lítaly samoloty, kolem se už motala spousta dětí. To snad vzniká buněčnym dělenim a je toho čim dál víc, těch dětí, motá se to jak plankton, nečte to a zlobí. A ty matky se nad tim rozplývaj a dojímaj se svym dojímáním a chluběj se. Ach jo. Třeba jedna těhna, kerou nawet znám, kolem nás pak u baštizny prošla s vyvalenym těřichem a nohama od sebe asi dvacetkrát, Komča to i počítal. Nebylo na vobřadu moc slyšet, samoloty dělaly kravál a noise. Pak jsme šli v hadu k centru pazourkové kulury, kde jsme u kostela slavili u kravína u lavic a laviček. Prima bašta, megalidí, velkej kruh hodnejch, s kerejma jsem zapředl diskusi o problematice diskursu gender u Lukrécia. Francesco, Lady, Geby, Komča, Mahu, Komsomolka, Vávra... Sekaná, kvasničák, řízky, olivy, saláty, štroudal, beran pečenej, dort, kafe, kvasničák a ještě hodněkrát. Pomalu se šeřilo, uvnitř hrála nějaká kapela Čamamale Rommamale, kde jsme provedli seriózní muzykologickou anállížu a zjistili, že takovýdle kapely maj jeden tekst a čtyry typy písniček: veselá pomalá a rychlá, smutná pomalá a rychlá. A v tom textu stačí vařit asi dvacet slov dycynky navokolo. Pak ještě byl prima svatební rapec a s obrázkama na plátně a nakonec Banánovej Split, ale to už jsme s levicovým mystikem Komčou stopli samochód, kerej kierowal nějakej páreček s nejchytřejšim sedmiletym kukem, co jsem viděl. Vyjadřoval se děsně spisovně a vtipně, byl chytřejší než 95 prozent FFCUK. Hodně vyvedenej večírek, kvasnice vytvořily mimořádně eksplosive star zázemí, takže kdyby malá jiskérka picla v noci do mýho pokoje, tak je po celým Praglu 10. Regent rullezz!!! A tatranku všem nafouklejm nebo splasklejm bitches, co si neuměj vážit mládí.

.: poslal zarathustra 1.07.2007, 20:49:55, Komentáře (1)

29.06.2007

Tady je Warholowo!

Mon cypes,vám bych click'n'cutnul nějakej elektronickej chronos rovnou do pajšlu, zde je zvěst o tym, którak jsem se stal Warholem, poutníkem a málem se zúčastnil seance. Ale nepředbíhejme sladké současnosti, páč jak řikaj wszyscy velký mystikové, musíme žít hlavně přítomností a jak praví ujo Nýče v Zarathustrovi, důležitej je jen vokamžik. Je a nikdo nám to nevymluví, ani mně, ani Janovi vod Kříže c'ovi, ani Lao c'ovi a ani Čuang c'ovi, natožpa Eckhartovi c'ovi, no ni? Dyk nic jinýho neni, kdo kdy viděl minulost, kdo si to, krom nějakýho pokroucenýho tvaru a vizí, dobře pamatuje? Kdo viděl budoucnost (teda krom tý holky na DAMU, co se nás snažila přesvědčit, že modlitbou tu budoucnost prozřeme a ovlivníme, což je asi jak kdybych se modlil před takovym tim losovacim bubnem vod Štastnejch10, aby tam padla kombinace 4,6,10,16,22,23, což je krapet nevočekávatelný a ani mý prosbičky a škemráničko pro mě pár potřebnejch melounů by na tom výsledku moc nezměnilo a klidně by padlo 43,44,45,46,47,48. Život je potvora a budoucnost nejni. No future, jak řekl Karel Marx. Možná, že z toho, že nexistuje minulost, leda v nějakejch chimérách, usoudil Fukó c', že je konec historie. Asi to tak nějak je. Ale oukej. Takže přítomnost je asi taková, že dneska mi po prácičce začínaj prázdniny, jejichž vizi mám ale dost konkrétní, což si díky svejm vlastnostem proroka můžu dovolit, a to: telka, křupky, čajík, spánek, odjebávačka odtialto, sem tam tekst do nějaký gazety, pakování čemodanu, kabeláž, návrat do ráje, kein lust etwas machen... Dneska je poslední večer islandskejch pseudoumělců v NouDu. Včera to bylo tak děsný, že jsem primáře Blažeje ani nepotěšil míčovou hrou v galerii, když jsem se vyškrábal pro kopací míč a snažil se ho přesvědčit, ať vykopeme tydle artysty a dáme kopanou na sále. Byl tak smutnej, že si zabalil svůj laptop aneb ušlechtilej bílej plast se svítícim jablíčkem, zmenšil se o 80 cm na výšku 193 cm a odplížil se domu jak Alík, když dostane řemenem za pokousání sousedovic slépky. A i chudáci slavní organizátoři se plížili kolem budov s klapkami na očích a raději volili procházku večerní tmou než aby jeszcze chwilku setrvali ve společnosti emancipovanejch bambulů z Ostrova. Mě vyskočily na těle pupínky, takže si dneska dávam malou zvukovou kůru v podobě očišťovače emocí zvanou Sepultůra a Napalm Det, sem tam hvízdne na svou fistulu Bouvý a nějaký hopeři. Ráno jsem k tomu dokoukal Nekonečnej příběh, którak ho teď vydal Blask za 42 káče a pak že je to bulvár, ty dementní Lidovky proti tomu vydali nepotřebnej dývýdý hnis asi v aspiraci do výšin metafyziky. A Číp vydal Sandokana, takže s tou kulturou to jde hore. Ale pojdmě zpět proti strumieniu czasu. Ve středu měla moje bohorodička vernisáž, kam jsme s kruhem blízkých věrných a hodných naklusali a pak mírně poslopávali. Já včera pak musel vstát v půl šestý, což nechápu, páč to je hodina zástavy srdce a malý mrtvičky, kdy můžou vstávat leda tak úderníci do továren, emeritůři s rozkapanym horizontem dne a pani do pekáren, abych to wszystko zdaźyl. Makal jsem jak šlapka, když nastoupí na léčebnou kůru metody bongo bongo a tak teď medituji a umejvám čakry jarem. No a jinak se mi červen slejvá v mlze. Práce, články, škola, zkoušky, skoro žádnej pivajs a povyskočení na horizont nádeničení. Jen jsem se wrócil k lektuře a moje oči vymazaly písmenka ze stránek jak chapadýlka nezbednejch chobotniček z toho českýho normalizačního blábolu pro děti, kde byla jedna ośmiórnica zelená a druhá modrá, byla tam ta afektovaná malá špachtle a chlapeček s puntíkatym xichtem. Dal jsem celýho Eliada, toho rumunskýho fašouna, co fušoval do pánbíčkova tajemství, Majkla Ratája, toho českýho kompozitora, Batáje, toho, co filosoficky vobhajuje prasečinky a chlípnosti, Kanetiho, toho, co se narodil v Bvlgarii a přitom radši psal německy, Bertíka Brečta, co je velkej vtipálek skrečující teorii, Bondyhojc, co ukázal, že dramata teda psát neuměl, Vavřince Šterna, filutu klasicistního, co předsznamenal postmoderní narativitu, Petra Hantka, co píše jakoby nudně, ale je to veliká legra a už se chystám na toho kvýr dramahomokládu Koltéze. A jeszcze hlouběji proti času si matně vzpomínám na cestu do Krakau podruhý za poslední dva miesiace, kde jsem se jel stát Warholkou a lukovat zasejc na hrdinu mýho života – Kruma v režii na vedlejším trůnu sedícího proroka Warlika, s kterým si kyneme na pozdrav. Cesta do Krakau byl masakr jak cyp v mikséru. Venku pekelný horko, českej vlak byl sice klimatizýrovanej a já byl dost unavenej jeszcze z návratu z Berlína a Štětínáče. Jak jsem přejel hranice, tak nastoupil nějakej Jasiek nebo Stasiek a začal mektat do nějaký Polky, že nemá rád český vlaks, prorocky jsem ho chtěl cáknout po ryji, páč jsem tušil do jaký mrdky převlečený za pociag nastoupim v Katowicích, a taky že jo. Amíci, co jeli do Krakau juknout na město i na okolní krásy nevěřili vlastním očím, takovej hnus asi nečekali. Urvaný sedačky, wszystko ulepený, horko jak v trenclích Francesca před kabeláží. No... na dworcu na mě čekala M. v róbě, šli jsme (já s plecakem na plecách) na baštiznu k vegošům, pak na pivo do RE, kam přišla Igga s Kubou, Martou a nějakejma mládežníkama. Bylo vedro, nad námi platany, před námi orosené sklo a život byl krásný. Dostal jsem pujčený kolo, šli jsme pak na večírek domu k nějaký herce. S báglem na zádech a na minikole jsem připadal kokot. Vono mít malej dámskej rower nejni nic moc, cóź. A když máte kletr na plecách, tak jste jak Arnie na kolobrndě. Večírek byl pieknie dziwnej, páč v minibytě bylo asi tisíc ekstrovertů, co v kuchyni tancovali (hnus, co si budem poudat) a kydali vo sztuce, raději ukryl jsem se s vínem červeným na balkón. M. se někde svíjela do diskorytmů a ja quakal s Iggou. Pak najednou přišla ta herka, co jí to tam patřilo, a prej esli nechcem eLeSDý, no to mi šly voči ven – nejen na její hlubokej výstřih. Jsem si nagle připadal jak někde v late sixties, kdy to asi takle mezi bohatejma hiponěma jelo, ale tenkrát se to asi prodávalo po kilech a bylo to levný jak pribináček, ale s díky jsem odmítnul, nechal M. se chvíli svíjet, ale pak byl tak unavenej a nalitej jak pupen, že jsem jí vyrval za pašesy z parketu mezi pračkou a dřezem, hodil na rower, sám s báglem nased a jeli jsme domu. Tydlety večírky yuppíků, co žerou pirohy, zelí a k tomu si přišňupávaj jsou trochu nevěryhodný, připomínaj mi myšlenku, že Kazaštán může bejt v EU. Byl jsem krapet nakrklej, páč polský party tohodle formátu jsou fakt divný, každej tam je umělec, kdáká vo sztuce a isskustvě, ale panuje tam nuda... stejný mordy, stejný bláboly. A hlavně pro ně odvázanost znamená tanec a ne veselá zábava u piváka jak v kruhu u nás, pražských 12ti měsíčků. V sobotu jsme se přestali nasírat a posnídali na zahradě, přijeli rodzice vod M., hádali se a malej brácha zlobil a nechtěl se voblíknout slušně do těatru. Já ho v tom podporoval, páč tudle hypokryzy nesnášim a šli jsme na Kruma, kde jsme si málem nad tou tříhodinovou krásou poplakali. Warlik nás znów smetl jak písek ze JanaSaharyHedla a já pak šel za Pondělíkem kvůlu podpisu do formulářů a dal si kafe s hercema z tohodle dílka. Kecali jsme o tom, jak jsou pro nás důležitý rakety a radary. Byli jsme naštěstí jednotní, v tomdle směru jsou Polačiska daleko uvědomělejší. No a pak jsem šel na warholovskou výstavu k nový inscenaci, co čaruje Lupa, kerou dělala M. s Iggou. Byly tam hlavně projekce, ale taky mírně vobsesivní salónek, kde jsme si natáhli kožišky a natáčela nás kamera a promítala na zeď. bylo to trošku bizzaar, ale o to lepčejší. warholka styling, však to mám nafocený. Za chwilku dorazil pan profesor polonistiky Jurek a známej Jirzík z Prahy, co teďkonc študýruje ve Wawie a pak jsme všici samochodem jechali do nejaký umělecký vily, kde byly zasejc ty samý mordy jak den předtim, nakoupili piváky, smažili klobásky, jedli rajčata a s Jirzíkem breptali na téma těatr a źycie. Byla tam sice smetánka z Krakau, ale vcelku náš táborák s tklivou kytarovou muzikou a pořádnejma wurstama má v sobě víc srdíčka a humoru. Všude kolovala taková slovní výraziva a treminologie jako třeba literatura, utopie nebo diskurs, tak jsem málem vydávil kečup z brzuchu. No, odjebali jsme se do centra do Dymu na jednoho lachouta a mírně nakutálení šli pěšmo dom. Cestou jsem ještě M. překecal na kolu na pumpě. Rozpálené parkoviště, třetí v noci a universum se dotklo země. Ta kola byla děsně dobrá. V neděli jsme zasejc šli do Destilátoru boha na nákupy církevních cetek, na výstavu a dali si eště repete tříhodinovýho Kruma v těatru, ale už to nebylo vončo. Unavený herci, páč to hráli dvakrát denně štyry dny. A ani Warlik už nevylez na scénu se uklonit, což znamená, že tak sobie, no ni? No a s kruhem přátel šel jsem opět na piwajzze, pak pěšky dom, zasejc kola, kruh života se vrátil na parkoviště u pumpy a upadli jsme pak do komatu. Ránní vstávání v 6 mi neudělalo dobře, stejnak jako cesta v horku do Práglu a šupito makat do NouDu. Vzhledem k tomu, že M. s Iggou dostali work ve Wawie, tak doufám, že jsem byl tomdle skanzenu skorem naposled. Wawa rulezz! A prakem do kolene všem chudejm bitchezz!

.: poslal zarathustra 29.06.2007, 14:34:00, Komentáře (0)

20.06.2007

Doplněk prolétávající

Well, mon cypes s ústami rybek páchnoucích žluklým lojem – stejně nevěrnými a mlčícími jak kapří sémě. Nemám moc čas a vy nezasluhujete na to, abych jel marnil, přesto však ze sentimentu pár slz uronim. Nevim, esli získám pár chwil (bo jazz w wolnych chwilach), abych obkroužil klawiaturou své dobrodružství ze Szczecina a Berlina, stejnak vám po tom nic neni. To je intimní jak intim spray voe... Jen krátce – viděl jsem asi milion skvělejch koncertů, který byste stejně považovali za kacířství, páč se nevyznáte v dobrý muzice a patřite do generace netrpělivců, co potřebuje všecko hned, hlavně rytmy a tanec a zpěv a podobný nevkusy, co se snad přežijou. Ad taniec: to už se snad přežilo, ale furt se divim kolik lidí to ještě praktikuje. Naštěstí mám pár spoluodpůrců tohodle pohanství a trapnosti jakože sexualního nebo uvolňujícího či k čemu ta věc jako slouží. Abych vyrážel na povrch své emoce timdle způsobem, na to seru. To si radši zanadávám nebo prdnu. Stejně se do toho lidi nutěj jako že si to užívaj, ale zajímavý je sledovat ty egzaltovaný xifty. Myslim, že Tomulka a Adamdírek a primář Blažej by se při tanci ženy taky nedotkli, páč tanec považujou za eklhaft a věc hluboce nemorální. To je totiž trapný jak krákat u táboráků a je to tak potupná aktivita, že ani ironie nebo humor nepomáhaj, páč tak hluboko neuměj sestoupit. A když je člověk nakalenej a jednou za tři roky tancuje, tak si to pak vyčítá a má morální kocovinu jeszcze tak pól roku, no ni? W Szczecině naštěstí nebyl jedinej koncert, kde by se dalo kroutit tělem, páč tam byla wolna improwizacja, elektronika, noise a zvukový instalace. Muzyka na wysokim poziomie a nie źaden syf. Prima jsme pak polejvali jazyk celý noci s muzikantama a do rána u puklejch pivních sklenic quakali o metalu a poslední noc byla pitka s Paterasem, Foxem, Guthriem, Korberem, Zaradnejch, Piotrowiczem, Roiszovou, Nakamurou, Topolskejch a Bebberem, Marhaugem a Phillipsem tak silná, až mi bylo pak celej den v Berlíně a po cestě dom dost šoufl a škopek se chtěl vyrolovat z hrtanu ven. Po těch všech koncertech v tom podivnym měste, který je udělaný jak Paříž (semeniště komoušů) a dost rozjebaný vod války se spoustou doků, s prima jatkama, kde byly taky tři koncerty, jsem bydlel v ubytovně, kde v noci jelo techno mládežníků a cesta tam byla celkem nepříjemná. Jinak ale dobrý město na vejlet, uplně zapomenutej kus Pologně, kam ani kotki nie chodza srać. Jen doky, sem tam kostel, široký ulice, cihlový domy vedle betonu a nejdivnější obyvatelé, uplný ignoranti, co ani nevěděj, kde maj zámek a operu a divadla. To snad ví i v Práglu socky po lobotomii, kde máme hrad no ni? A tam ani místní, co jsou od zámku půl kilometru. Ale kdysi to tam asi bylo gut, teď je to jen zajimavý. V internet kafe hňup ani nepozdravil a jeszcze do mnie kéroval, že jsem si sednul k počítači, co fachal narozdíl od prvního, kde nefungovalo tlačítko, co do něj pouští šťávu. Prostě kokot polskej, že jo, kluk z provincie, co nejdál dojde do kasína a v neděli pokorně do kostela. ten ale půjde do pekla, páč ho slušně nevychovali, choval se asi jak Krampolojc když je nasranej. Jináč, jsem dostal a nakoupil tolik desek, že ani doteď jsem je nenaposlouchal, ale asi mám úzký bubínky a málo czasu nebo co. Lidí na festu tak akorát, v poho orgazmizajca, prima organizátoři. Prostě punk jak cyp v ohni. No... takže tim jsem vlastně Szczecin zfouknul jak trencle ze šňůry a teraz, vy HŇUPI, pojďmě na Berlín. Po tý pekelný noci, kdy jsme do sebe nalejvali pivajzy a nekecali skoro vůbec vo muzice, ale vo autech, posilkách, dámském prádle, křížovkách a jemných francouzských vínech, který Piotrowiczek zasadil hřeb do zad tim, že zatimco nějakej úchyl, co přišel z ulice, hrál na niněru a druhej na brumli (to bylo free jak Francesco po položení kabelu počtvrtý po sobě), což je fakt a ne halucinace, tak začal nalejvat vodky a vodky a vodky a já se kolem pátý ráno vykroutil spát. Ptáky pěly, lidi začali chodit makat a já najebanej jak drát nebo motyka šel spát. Domluvili jsme se s Guthríkem, Korberem a tim pokérovanym a plechem vomlácenym Švajcarem vod Phillipsů, že pojedeme spolu do Berlína pociagem v 9.04 aneb najn ou fór. Tak jsem nakalenej zapakowal plecak, vyčistil tělo a spokojnie usnul s myšlenkou, že za tři hodiny vstávám. Ale! Zapomněl jsem na budík, tak jsem zachráp podoben Budulínkovi. Pociag jsem prosral, druhel jel jinudy, a tak jsem se pek na slunci v uplný prdeli někde na předměstí a pak se o 3 godzinny pozdějc mohl odruchać do Berlina, kde jsem přistál odpoledne jak Superman. Voni to prej stihli, ale Guthříček musel Korberovic kluka odnýst do hotelu, hehe a pak mu zabalit a zase ho vytáhnout ven. No... jaký to bylo? Znów super, jak dycinky vy slintové, co jezdíte asi nejdál do Beneschau, kam patříte. Četl jsem ve vlaku nějaký litery a čuměl na tu placku, co se táhne asi od Siberie do Cologne. No... dal jsem plecak do úschovny za skromný poplatek 3 OJRO a valil nach miasto. Berliner Ensemble, Reichstag, Unter den Linden, Palais der Republik, Alexanderplatz... vypadalo, že bude chcát, ale nechcalo. Všady fajni lidé, i na výstavě w Guggenehimovitz hausu, v Burgrkingu (vím, malá nevěra Svatyni McDonaldsů)... viděl jsem prima košile za vejlohou, ale byl státní svátek, coź byl pech jak Pechův plnovous, tak jsem utřel. Dál jsem šel k Volksbühne, což vám stejnak prd řiká a komu něco, ať se přihlásí. Pak jsem quačil na Prenzlauersberg, kde jsem nalil kafe do škopku, bylo mi líp, pak jsem chodil asi milónem tamních ulic, našel dům, kde bydlí Dörner, zmáčknul foťák, nalopal dwa pivajzzy z Mnichova ve flašce v kavárně, čuměl na ulici jak nádherné dívky na kolech pijí pivo rovnou z láhve, což mi přišlo prostě kouzelně a něžné, šel zpátky do centra a pak na vlakáč a na bus. Nachodil jsem asi 15 kiláků, zblajznul druhýho Burgrkinga... na hlavě čapka a triko Musicydegenery a v busu zpět zasejc byl ten HŇUP. Chtěl jsem mu dát rovnou přesdržku jen tak kvouli Provenci čili Prevenci, ale naštěstí jsem se udržel a čuměl na RebeLojc, kde jsem hlavně zerkal oczami po cycach Zuzky Chuck Norrizz. Cesta byla jedna velká haluz, páč jsem zasejc nechrápal a čuměl do tmy. To je lepčí než čumět do zdi. Vstřebával jsem zážitky rychlejc než pajšl pivajzzy a ty kingy. Yo da king! Berlin rulzz! Nejlepčí město na světě! Centrum světa a okolo jen podobný szmaty jak Brün albo Krakau. Milí ludzie, czysto, fajne sklepy, swietnie gotuja i tak w ogole. Ráno jsem pak oškrábval xift od vousů, umyl cialo, nažehlil košili a šel posuzovat, ktorak kvákaj studentíci v parlamentu. A pakjsem se z lidma z mAgory najebali pivákama až k smrti. Takže jsem opsal danteovskej kruh – od pekla z dobrou muzikou (pekelná muzika aneb metal či všecka alternativa dycky leší než ta nebeská klasická uctivá ušlechtilá nicneřikající nuda) přes nebe berlínské do předpeklí parlamentu!

.: poslal zarathustra 20.06.2007, 0:14:00, Komentáře (0)

2.06.2007

BRLN SZCZN RLZ! part one

Umolousaní Cyp'n'Dales! Tak teda vo cestě na Západ a zase Východ, co je vlastně na Západě a na Západ patřil, ale už je v osidlech zeložroutů, kteří ho kroutěj po svojemu, takže charakterově je to Východ až by se Západ zelenal a vo nějaký centrální Evropě nejni řeči, nie ma mówy. Vo čem je dnešní scratch a schreibMašínův flow? No přeci vo podróźy do Berlína ty kůže líná a do Szczecina ty kůže líná. Ale nejni to lehký a vjemů byl dost, možná se na něco vypšóknu. Jinak malá cézúrka – jsem teď uchvácenej tou Gyndou numero dva, co se dá štrýmovat na TV stream.cézet. Vole ten Čtvrtníč je ftipnej, byl a bude a ty vostatní taky. Pukám jak děložní stěna smíchy a asi si nechám našít pysky na xift. Konec cézúry. Tak jsme zasejc s tim čahounem Blažejem dělali další kus v rámci festivalu Impregnovaný hudby, kam světe div se přišlo hodně lidí a jeden imbecil. Derner a Fagašinskej, jeden foukal na trumpetku, druhej na klárinet, ale líp a krapet nezvyklejc než to pako vytáhlý Míša Macnerojc. Mezi náma: klárinet je normálně jeden z nejhnusnějších nástrojů – nevim rpoč, ale ten jeho sentimentální pláč mě obvykle sere na maksa, ale Kai do toho fókal, až pukaly uši nebo tak tiše až jsme to sotva slyšeli. Prostě mistři. Venku bylo děsný vedro, já měl sbalenej plecak, páč jsem ještě v noci jel busem do Berlína ty kukulíná a šli jsme ještě s muzikama na pivajze, kde sekundoval Wrboj s Kačetinou a Pablo Klusoj a Petěrko Cereal. Uplne zplavenej jsem pak svištěl na DeFlorenc, skočil do busu a našel svý místo vedle Blba. Nasadil sluchadla a čučel na Báječný léta unter den Linden und Hunden, Blb vedle mě czytal neimaginativně sprzewodnik po Berlině. To ja jsem eksperimentátor, ja vzal mapu, juknul kam přijedeme a střelil to pak do města naslepačku, ať to hodí co to hodí, tak v Berlině dycynki dobře. Prostě nás to ráno vyplivlo v pět u Funkturm (asi hrob Jamese Brauna nebo jinýho prznitele hudby v podobě věže) a pak si dělejte děti co chcete. Část lidí šla sebevědomě na metro, část někdo odvez autem. Zarathustra juknul do mapy a šel směrem do centra po pustých ulicích. Blb za mnou. Ptáte-li se, proč mu řikam Blb, tak je to jednoduchý. Možná to je sice jaderný fyzik, co po nocích čte Zhuangzhe v originálu anebo překládá Kanta do koptštiny, nevim, možná mu křivdim, ale podle mě je Blbem někdo, kdo za váma de asi hodinu směrem do města s tříset metrovym vodstupem. Buď Blb nebo úchylák nebo člověk bez imaginace čili Blb nebo někdo tak geniální, co šel stejnou trasou jak já, neboť si ji vymyslel w Pradze, což vylučuji předem. Setřás jsem ho až někde za Savignyplacem na Charlotenburku. Kolem šestý se objevovali metaři a čističi ulic, prostě Berlín je tak pintlich, že to spíš moje botky špinili jeho ulice než naopak. Z každýho krámu na vás kouká nějakej Invizibl Buddha nebo Imbiss a v jednom mělo dokonce ve výloze knížku vo mně. Ránní jas. Čerstvý vzduch a ta svoboda. Došel jsem k parku u Zoo, poslouchal pticy, čuměl na to jak šůrujou park a bylo mi bez práce tak blaze. Skoro bych až začal poslouchat Ajnštyrzende nojbauten, abych si připomněl tu jejich melancholii vo Berlínu jak se ztrácí, ale nakazál jsem si, že musim používat i jiný nervový soustavy než tu první a nedat na prvotní asociace a nebejt trapnej. Teď je poslouchá každý hovado, ale kde jsou časy, kdy jsem je vyjevenejm spolužákům pouštěl před 14 rokama z magneťáku v sedmý třídě podstawówki z magiče na hudebce v rámci referátu a měl na sobě triko s tim ejakulujicim koněm z jejich vobalu. Joó, tenkrát začala má cesta k nepochopení, což potvrzuje vaše rozlehlá mozkomíšní pustina reakcí na tendle blog, voe... (na todle se určitě nachytá Francesco alias Gangsta a bude prskat jak kočka, ale když už jsem ho takle odhalil, tak to bude muset zavonačit jináč)... Tenkrát jsem byl ve svejch třinácti pěkně vostré a vizionářské ogar. Dyk kdo to dneska zná, poslouchá nebo tam má svý kořeny? Kdo ve třinácti a dál sjížděl The Fóll, Bauhauz, Kraftwerky, Joy Divižn, Ryvolting Kox, Piksís, Donau, Iggyho, Kabaret Miroslav Voltér, Psajchikk TV, Teryho Rýlyho nebo Rejn 3 Krau se Sylvijenem, Brajna Ýna nebo Tólkink Hedz? He? Prostě jsem dobrej a pyšnej vod mala a mám vkus a měl jsem vkus v dobách, kdy všickni dementi mýho věku poslouchali tak leda Prince nebo 2Anlimited nebo 24-7 (čti twenty fór seven) nebo Pólu Abdul, maksimálně ještě tak Visrací stánek nebo Kabati, ale to už je skoro progresivní jak LaMonteYoung, což? A když holky četly Remárka nebo tu dojímavou knihu Tuňáček vo tý tlustoprdce, co umí dát na vybice bombu, což je mimochodem jeden z nejvíc crazy filmů, co jsem viděl už třikrát a pletly si copánky nebo dělaly takovou tu divnou předavačku na prstech s tou šňůrkou a kluci tak leda si dávali první šluky na hajzlu nebo tahali holky za copy, tak já už byl veleknězem Untrgruntu ač jsem vypadal jak pako a četl Vokno tam a zpět. Ale vratmě se do berlínskýho parku, Blb už se někde motal (cestu zpět podle mě našel až w poniedzialek, kdy se vracel stejnym busem co já a seděl náhodou vedle celkem úrodný bitch zatimco já vedle nějaký šeredy z Bohumína) po čtvrti jak krysa v akvárku. Kachyň lezlo vokolo, krzaki šuměly, já s báglem pil vodu z flašky a aj orla jsem viděl a rozjímal a pak šel kolem toho Anděla z film vo andělích z Nieba nad Berlinem k Bauhauzz archívu vodkaďpa kolem filharmonie na Pocamrdanej plac. Kolem už jezdili cyklisti s cystama, město se lesklo a bylo v něm cejtit takovou energii jak v atomkraftwerku, páč to je místo, kde se něco děje – narozdíl vod Práglu nebo Krakau vo prdelích typu Beneschau ani nemluvě. Jo, tak jsem zluknul zasejc Sony centrum, co má víc duchovna a meditace v sobě než Všechny kostely světa i ta má (viz. Bukowski, co jsem čet ve 14ti) a šel do Stárbaxu na kawe z mlekem i muffin ako správnej Amík. Vedle mě seděli takový ty důležitý úřednický kakoti s cedulkama na krkách z officů čili kanclů v nažehlenejch košilích a tvářili se jak když vod kelímku s lóng blek kofý řídej celej svět. Ale vzhledem k tomu, kde makaj, tak asi řídej. To je přesně ten typ vypulírovanejch xichtů, co chodil kdysi na kafe i do Ebelu, keď som tam varil kávu. No nic, položil jsem kábl, nahodil bágl a šupito přes Braniborskou bránu na Hlavák, co se leskne jak psí jaja za úsvitu. Byl to po letech šťastný návrat, ohromení čistotou a architekturou, ale mé poslaní bylo jiné – jet do SZCZ do Pologne na festival Impregnovaný muziky co se jmenuje Genera, kerej byl zuppa, ale město krapet syf, ale vo tom až jindy. Trhnul jsem dokonce nespací rekord – nějakejch 42 hodin nebo co, pro mě celkem vražda, ale i tudle wojnu jsem vyhrál a usnul. BRLN RLZ! za nim už jen nudná placka až k hranicím, kde nic tu nic.

.: poslal zarathustra 2.06.2007, 1:38:00, Komentáře (0)

23.05.2007

Cedník z Barmy

Milá sentimentální zvířátka! Zarathustra zažívá šoky, něco na způsob skotskejch spritzů. Wcoraj jsem seděl po Ťapákovcích v DISKurzu a žvatlal s aktorama Pracharzem a Nowakowou a Slachem a Komovou, pak se přikulil můj spolužák z rejže a dramaturgie Peťan Hašan a když jsem se zeptal s upřímnou naivností mně tak vlastní, co je nového, tak se začal červenat, potit a blekotavý kokt mu úst pomalu vypouštěl děsivou pravdu. To, co řek, bylo horší než kdyby se přiznal, že svym kyjem zkrotil nějaké pětileté neviňátko a ještě si to nakroutil na kamere, což se ve slušný společnosti nenosí, nebo že si váží paní Helenky pro lásku, co nám dala, nebo že vstoupil k nějakejm církvím či kýhočerta, že jo. No... musel jsem to páčit, až z něj vypadlo. Pravda strašlivá! Řekl, že na rok bude asistentem v teatrze ÁBÉCÉ v Praze!!! Mor a cholera a planý neštovice himlhergotsyfllepra! Takovej mladej a hodnej kluk si zavěsí na krk žentour plnej laskavý a mírný mrdky z teatru, toho připosranýho humoru a režie, co snad mohla pobavit ochotníky z Věstonic v pátym století před tim křížalou, v divadlě, kde ta největší šmíra dává mozku a srdíčku gute nacht! Motala se mi z tý zprávy škeble a sám Peťan nevypadal, že je ouplně blaženej. Ale prej platěj. Hm, to už bych radši byl na pokladně v Tesku. Dneska ráno jsem ale tu rotaci zastavil krátkym trailerem novýho Ramba s božskym Slyem: nemůžu se dočkat až to pujde do kin. Určitě pujdem s Adamdírkem, Špekem, Francescem první den do první řady s kolčou a popcornem. Jen ne proboha do nějakýho artovýho kina, pěkně si dát multipláč a pořádný stereo, ať vyniknou ty masakrovací zvuky aneb tlukot šípů a kulek do těl zlejch lidí a zase nějakejch póvlů levičáckejch. Proti poslednímu Rockymu, co byl fakt zklamání, to tady vypadá na slušnou řež. Pravda, Sly si asi po vzoru Marlbora Brandona Walsche dal do každý tváře celer nebo tuřín, ale to mu dodává silně lidský a sympatický kukuč. S Rambem jsme vyrůstali a budeme mu věrni. Někdo chodil do kostela a druhej ke kámošům na video. Nejni těžký uhodnout, čim se formoval váš Tristan Zara Thustra.

.: poslal zarathustra 23.05.2007, 12:01:31, Komentáře (1)